Dál už si to nepamatuju, ale takhle o Hanspaulce na začátku 80. let zpívala dejvická kapela Drevokocúr, a v tom posměchu nebylo možné přeslechnout i velký kus závisti a možná i úcty.

Stojí nad městem v svý nehynoucí slávě/ dvěstědvaaosmdesát/ to je ta vejška z který shlíží dolů na svět/ jó čím jsme starší tím víc ji mám rád / reggae jak Kingstontownu černější než káva / není to ryba a není to rak / sbor jižních veteránů se sekyrkou mává / hudebně zábavnej brak / nemaj tu rádi vetřelecký tváře / takový vyhazujou z Houtyše ven / hlavy až v oblacích a kolem svatozáře / z dálky to vypadá hůř než zlej sen /

Ano, v té době byla Hanspaulka pojmem, a nejenom v muzice. Prostě to tu žilo, svobodně a po svém. Když ve dvacátých letech na místech někdejších vinic, zahrad a usedlostí Hanspaulka coby vilová čtvrť vznikala, sestěhovala se sem hlavně vyšší střední třída: lékaři, právníci, učitelé. Několik unikátních vil si tu nechali postavit i skutečně zámožní Pražané.

O třicet let později se také sem dovalila vlna poválečné plebejizace, na volné plácky mezi vilami se vtěstnalo několik paneláčků a bytovek. Sociální struktura se tak značně rozrůznila. Což dětem v padesátých a šedesátých letech moc nevadilo, honily se spolu po parcích a Šáreckým údolím syn advokáta se synkem zámečníka z Kolbenky.

Jenže přeci jen nějaký ten doktorský synek měl západní kontakty, a tedy doma ta správná elpíčka, synek od pana profesora k dispozici garáž pro zkušebnu a dcerka od řezníka zas trochu kapitálu na nástroje a aparaturu. A už to jelo.

V každé páté vile do toho mydlili hlava nehlava, rodily se talenty a jedna kapela za druhou. Nesočili tu na sebe, muzikanti se přelévali z jedné kapely do druhé, každý přispěl nějakou svou inspirací a hlavně to pak všichni zapili v hospodě Houtyš.

Ta už dávno neexistuje, stejně jako mnohá z oněch kapel. Kdekterý bouřlivák se vybouřil, usadil se s rodinkou, nechal flámů a s kravatou chodí ráno co ráno do zaměstnání. Ale někde v rohu má opřenou kytaru, na polici staré desky a v baru pár dobrých lahví. Někde tam vespod to zůstane navždy. Protože Hanspaulka, ta změnila každého.

A co zůstalo? Vedle někdejšího Houtyše dnešní restaurace Na Hanspaulce se skvělou kuchyní. Kus od ní bar U hřebíka, kde se pyšní pěknými kousky z mikropivovarů, hostinec Na staré faře, kde nabízejí skvělý ležák z Břevnovského pivovaru a vzpomínku na zdejší zahradní muzikantská párty, hned naproti po letech ožívá Hendlův dvůr, v němž se třeba svého obnovení dočká i někdejší slavná bigbítová hospoda U Matěje, která zažila něco bezva koncertů, o nichž by mohl vyprávět třeba kytarista Ríša, co leží na hřbitově hned za budovou Hendlova dvora. Na samé hraně nad Šáreckým údolím se stále hravá v klubu Raf, kde se tvůrčím způsobem pěkně vyřádil šikovný výtvarník.

A co ještě zůstalo? Yo Yo band už ne v původní sestavě, ale přeci jen žije svůj karibský sen, různé sestavy kolem Ivana Hlase hrajou dál jeho chytlavé písně, i ten Ondřej Hejma si ve chvilkách mezi vystupováním v roli estrádního umělce zahraje pojižansku Žlutého psa, bluesové lesní ovoce dodnes rozdávají Petar Introvič a Martin Kraus, a v mnoha dobrých českých kapelách dodnes bojují veteráni starých dobrých hanspaulských časů.

Ať už svůj horský výšlap vezmete ze základního tábora někde v Zelené ulici, z Kulaťáku nebo od Hadovky, vždycky s každým metrem směrem nahoru budete blíž nejen k oblakům, ale i k tomu zvláštnímu fluidu, ze kterého se zrodila hanspaulská muzikantská generace. Ale stejně jako si nesáhnete na ona oblaka, i to fluidum vám bude pořád unikat, pokud jste si coby děcko nehráli na schovku právě ve zdejším labyrintu uliček kolem hanspaulských vil a domečků.

Psáno pro publikaci IVK Hanspaulka