Poznámka filmová

Paranoia z Taxikáře: "Vyčistit špinavé ulice."

V Lidových novinách rozebírají, kdo při pátečním útoku na prezidenta Václava Klause selhal (k přečtení tady). Mám pocit, že neselhala snad jen moje zkušenost filmového diváka. Možná to nejsem jenom já, kdo nevěřícně zíral na "scénu", kterou zaznamenala TV Prima: k prezidentovi přistoupil chlapík se zbraní (která pro mne na první pohled rozhodně nevypadala jako atrapa), sedmkrát na něj vystřelil z bezprostřední blízkosti, načež odešel, aniž by ho kdokoli zastavil - a než ho policista v civilu zadržel, stihl si zakouřit a dát minirozhovor několika novinářům zcela v duchu paranoidního Travise Bicklea ze Scorseseho Taxikáře ("Politici jsou slepí a hluší k nářkům lidu.").

S nasazením života

Na rozdíl kupříkladu od záběrů teroristických útoků na newyorská Dvojčata, které už při prvním vidění v televizi zcela uspokojivě naplnily mou představu katastrofického dramatu ve velkolepém stylu Rolanda Emmericha, se tohle drasticky lišilo od všeho, co jsem zvyklá vidět ve filmu - chyběli tam hlavně všichni ti osobní strážci, kteří strhnou prezidenta k zemi a zaštiťují ho vlastními těly, zatímco ostatní útočníka (ať už ozbrojeného čímkoli) bleskově chytí a odzbrojí... Něco ve stylu Eastwoodova S nasazením života - nebo aspoň slavného záznamu útoku na prezidenta Reagana z března 1981.

Snažím se odjakživa, aby mi "scény" a realita nesplývaly - pokouším se žít v Čechách a když civím na hollywoodský film, vnímat ho jen jako fikční svět. Záznam útoku na Václava Klause mne nicméně děsivě znepokojuje svou dvojitou "nesprávností": je naprosto špatný jako scéna z filmu a chci věřit, že ho nelze přijmout ani v rámci české reality. O to víc mne šokuje, že by se ten obraz mohl - nebo dokonce měl - číst jako furiantský kousek jakéhosi lidového hrdiny.