Pokud čekáte od filmu Sherlock Holmes starosvětskou, konzervativní podívanou jen lehce provětrávající detektivovu oblíbenou kostkovanou pláštěnku a mírně čechrající dým vycházející z jeho nerozlučné lulky, raději do kina vůbec nechoďte - nebo zkuste svá očekávání potlačit.

Pro přehodnocování holmesovské legendy vám totiž režisér Guy Ritchie se svým týmem nabízejí řadu poměrně pádných argumentů. Patří mezi ně i na první pohled podivné obsazení titulní role směřující proti zavedenému holmesovskému typu. To ovšem díky talentu Roberta Downeyho Jr. kupodivu funguje, a to i navzdory skutečnosti, že dokonale zrcadlí anarchistický přístup tvůrců ke klasické látce. Před zaujatým výkonem Downeyho, který se na Holmese samozřejmě vůbec nehodí, lze ovšem kapitulovat asi tak se stejnou ctí jako nedávno před Danielem Craigem coby novým Bondem.

Nový Sherlock Holmes nemá žádnou kostkovanou pláštěnku ani typickou čepici a s lulkou ho přistihnete jen zřídka: většinu času se totiž pere, běhá či skáče a je jasné, že tyto aktivity by mu dobové rekvizity jen komplikovaly. Po večerech se tenhle Holmes chodí rvát do špinavé arény mezi opilou lůzu uzavírající sázky na jeho prohru se silnějšími, leč zabedněnějšími protivníky.

Když zrovna nemá co na práci, upadá tento roztěkaný, usmolený, neurotický, lajdácky oblečený, temný génius do depresí, pročež dbá na hygienu ještě méně než obvykle, leze po čtyřech po podlaze a ohrožuje střelbou svou bytnou.

V souladu s tak radikálním odchýlením od doyleovského originálu ani Sherlockův přítel a pomocník (a příští vypravěč jeho příběhů) doktor Watson není obvyklým přitroublým, obtloustlým nekňubou vysvětlujícím ještě přitroublejšímu čtenáři/divákovi géniovy duševní pochody a činy. V podání Judea Lawa jde o svižného a elegantního viktoriánského dandyho, který je Holmesovi rovnocenným partnerem při řešení zločinů i v boji (tam ovšem detektiv nasazuje volný styl opřený o racionální rozbor situace, zatímco Watson uplatňuje své zkušenosti válečného veterána z Afhgánistánu!).

Dedukce v běhu

Je vlastně kupodivu, že si občas tahle dvojka vůbec najde čas na to, aby se věnovala Holmesově proslavené deduktivní metodě. Někdy ovšem i ryzí akční hrdinové Holmes a Watson přece jen přestanou myslet nohama a v chvatu si vymění pár ostrovtipných replik, z nichž některé dokonce upomínají na texty Arthura Conana Doylea (snad abyste si nemysleli, že je autoři nečetli). Doyleovy knihy a povídky ovšem tvůrcům filmu Sherlock Holmes poskytly jen volnou inspiraci: zkompilovali z nich totiž zbrusu nový příběh, do kterého zasadili některé původní postavy a motivy - nebo spíš vlastní verze některých doyleovských postav, příběhů a motivů, podřízené za všech okolností bujaře svévolnému, efektně podvratnému nápadu vytvořit "moderní" holmesovský příběh.

Pojetí toho všeho je ale mnohem povrchnější než řada holmesovských příběhů, vzniklých po Doyleově smrti - a vlastně také mnohem krotší. (Nedá se tak srovnat s legitimním a hluboce znepokojivým způsobem, jakým s postavou Doyleova detektiva naložil Quentin Tarantino v Hanebných panchartech, kde k Holmesovi odkazuje postava nacistického "lovce Židů" Hanse Landy v podání Christopha Waltze.) Ritchieho Holmes může stokrát naznačovat, že jeho schopnosti ho nepředurčují k dobru a že by mohl být i dobrým zločincem - "kámošská" stylizace s chaplinovskou buřinkou to ale popírá a odsuzuje ho mezi kladné postavy. (Nelze ši přitom nevzpomenout, že Downey hrál Chaplina v roce 1992 v životopisném filmu Richarda Attenbourougha.)

Milostné komplikace

Ctitelé holmesovské klasiky se mohou bouřit, jak chtějí: v Sherlocku Holmesovi nejde vlastně o nic víc (ale ani méně) než o oddechovou hollywoodskou podívanou. A ta podle tvůrců filmu jen stěží může kopírovat viktoriánské vypravěčské vzorce staré 123 let (Doyleův první holmesovský příběh - povídka Studie v šarlatové - poprvé vyšel v roce 1887). V souladu s tím se pokusili najít cosi jako soudobý ekvivalent původních detektivek, přičemž jim z filmu příznačně vypadlo prakticky všechno, co je tvořilo.

Aby jejich vyprávění získalo na dynamice a uvolnili si ruce při vymýšlení svévolných variací, vytvořili filmaři prapodivně asynchronní story: vypadá to, jako by byl Holmes ještě jaksi "nehotový", takže nepřestáváte čekat, že se postupně začne měnit v toho klasického pátrače, kterého znáte. Kupodivu ale nejde o vyprávění ve stylu "Holmes začíná" pojaté po vzoru comicsových prequelů (nebo staršího filmu Pyramida hrůzy z roku 1985 v režii Barryho Levinsona, kde příští detektiv řešil svou první záhadu už na střední škole).

Holmes je ve filmu Guye Ritchieho na vrcholu: coby zavedená firma tvoří s Watsonem dvojku tak sehranou a nerozbornou, jaká jen může vzniknout v těch nejlepších "buddy movies". "Chemie" mezi Downeym a neméně úchvatným Judem Lawem je skutečně něčím mimořádným a jejích pokojných demonstrací prostřednictvím vtipných dialogů bych klidně snesla mnohem víc - samozřejmě na úkor akčních scén. Ty by s pomocí kaskadérského a trikového zázemí, které bylo při natáčení k dispozici, patrně zvládlo každé druhé hollywoodské nemehlo.

"Intimní" vztahová linie se opírá o to, že Watson se právě zamiloval do jisté Mary Morstanové (Kelly Reillyová), chce se ženit a hodlá skončit s letitým, funkčním, byť poněkud bizarním staromládeneckým soužitím se Sherlockem. Názory na ženitbu či pouhý náznak milostného motivu v detektivkách jsou odjakživa nepřítelské (to jest láska působí vždycky rušivě a odvádí pozornost publika od řešení záhady).

Film Sherlock Holmes ale upřímně řečeno není příliš detektivkou: při jeho sledování vás asi nejmíň ze všeho bude bavit právě zápletka v blábolivém stylu Dana Browna týkající se tajné okultní společnosti mocných a zlého lorda Blackwooda, který v podání Marka Stronga touží uchvátit moc nad světem pro Vy-víte-koho (alias zlovolného profesora Moriartyho, jenž se ve filmu jen nesměle mihne - viz pokračování v dalším holmesovském snímku).

Vedle počestné romance Watsona s Mary (která by se dala ještě snést) máme ovšem ve filmui naneštěstí i divoký, občasný vztah Sherlocka a mezinárodní dobrodružky Ireny Adlerové (Rachel McAdamsová). Energická krasavice, která původně pracuje pro Moriartyho, se posléze stává tím třetím v pátračské dvojici Holmes-Watson - pročež se sir Doyle obrací v hrobě, ale diváci si přijdou na své v tom nejočekávajším duchu. (Coby nejodpornější mi v celém snímku připadá "komická" scéna, ve které nezkrotná Irena Holmese přechytračí a zanechá ho nahého v hotelovém pokoji. Nemohu si pomoct, ale Holmes, dokonce ani ten Downeyho, by nikdy neměl zůstat nahý.)

Racionalita vítězí? Ritchieho Sherlock Holmes ovšem navzdory takovým svévolnostem obsahuje i důležité, nezvykle vstřícné gesto, kterým se tvůrci filmu překvapivě odlišují od drtivé většiny módních akčních "viktoriánských" filmů typu Wild Wild West, Liga vyvolených nebo Zlatý kompas (a venkoncem i Harry Potter). Ty totiž s oblibou používají jako důležitou rekvizitu nadpřirozené prvky (patří mezi ně i steampunkové příběhy využívající coby tu nejpůsobivější magii nejmodernější techniku.) Vypadá to, že i lord Blackwood vstal z mrtvých a používá černou magii - ale všechno je nakonec trochu jinak... Aniž bych chtěla něco prozrazovat z děje, Holmesovo řešení případu je nakonec docela racionalistické a celkem uspokojivě tak konvenuje s duchem původních Doyleových příběhů.

Je škoda, že si kvůli všem těm honičkám, výbuchům, vtípkům a zákrutům překombinované zápletky tohoto přihlášení k rozumovému hodnocení reality nejspíš ani nevšimnete - nebo vám bude v jejich lesku a třesku připadat nudné a nepřesvědčivé.

V současném hollywoodském filmu nabitém zázraky, kouzly a chválou "jiných", lepších světů typu Avatara by tak Sherlock Holmes mohl představovat výjimku - ale nepředstavuje. Svou výjimečnost totiž zase obratem popírá, provože svého diváka v každém okamžiku podřizuje novodobé, iracionální "magii podívané". Chudák hrdina v buřince tak se svým rozumářstvím působí ještě osaměleji, než autoři filmu plánovali.

Sherlock Holmes
USA 2009, 128 min, titulky
Režie: Guy Ritchie
Scénář: Michael Robert Johnson, Anthony Peckham, Simon Kinberg (podle postav Arthura Conana Doylea)
Kamera: Philippe Rousselot
Hudba: Hans Zimmer
Hrají: Robert Downey Jr.(Sherlock Holmes), Jude Law (doktor John Watson), Rachel McAdamsová (Irene Adlerová), Mark Strong (lord Blackwood), Eddie Marsan (inspektor Lestrade), Kelly Reillyová (Mary Morstanová), James Fox (sir Thomas), Geraldine Jamesová (paní Hudsonová), William Hope (ambasador Standish)
Premiéra: 14. 1. 2010

Další autorčiny poznámky k filmovému a politickému dění najdete na jejím blogu AlenaProkopova.blogspot.com