Izraelská tajná služba Mosad, kde jsem navzdory mnoha obviněním ani sekundu nepracoval (ne, čtěte dál), před několika dny zlikvidovala Mahmúda Mabhúda alias jednoho z šéfů Hamásu. Jinou z mnoha operací Mosadu líčí Spielbergův Mnichov (2005), tedy film, který podle mého názoru nestačí vidět jednou. Mnichovem je samozřejmě míněn masakr izraelských sportovců na tamním letišti v roce 1972 a Steven na filmovém pásu předvádí nikoli pouze tuto tragédii, nýbrž hlavně odvetu Mosadu, ale i následnou protiodvetu Černého září i dalších tajných služeb. Na ČSFD má film Mnichov momentálně 80%.

Je to zvláštní, ale kupříkladu Znamení (2002) s Melem Gibsonem na téže filmové databázi disponuje 78% a zastavím se u toho a předvedu na tom příkladě nevalný smysl hodnocení na této pseudobázi. Adorované Znamení od režiséra, kterého tady prostě nebudu jmenovat, ale jehož někteří pomatenci přirovnávají k Hitchcockovi (!!!), je samoúčelnou exhibicí vyrobenou, pravda, skoro zadarmo a na pár čtverečních metrech jakési chalupy u pole. Lacinost Znamení je nicméně i poslední, co se dle mne dá chválit, a osobně se domnívám, že by se měl každý obdivovatel tohoto hyperidiotského filmu o vpádu mimozemšťanů jít nechat vyšetřit (náhodou jsem to zrovna včera viděl). Ani herecký výkon Mela Gibsona nepovažuji za zrovna úžasný, je to normální šmírák, ale především tady kráčí o slzopudnou s-ačku prvního řádu, ve které byli zneužity nikoli jenom dětičky, ale i ti mimozemšťané. Typická scéna? Mimozemšťan strká ohyznou pracičku do baráku, hrdina honem-honem skládá na díru ve dveřích osm pytlů cementu (anebo čeho), s úlevou se svalí, div ne šťastně opře zády o tuto bariéru, oddechuje: toť Znamení v kostce a když si odmyslím zneužití kruhů v obilí. Třeba Steven Spielberg musel asi zvracet, když Znamení viděl, jenže on to určitě nedokoukal. Nic ani vzdáleně podobného by rozhodně ani omylem nenatočil, i když je scifista, a možná není měkota, tak se spíš pohrdlivě pousmál. Na nekonečných metrech výpotku "nového Hitchcocka" se neděje doslova nic a je to, pravdička, snímáno šikovně, ale srovnávat ubohost jménem Znamení s NICI Alfreda Hitchcocka? Na shledanou.

Oproti tomu Mnichov byste měli vidět aspoň dvakrát.

Sice si živě vzpomínám, že jsem po prvním shlédnutí pravil k vlastnímu egu: "To ti jednou stačilo!" nicméně bacha! V průběhu pěti let jsem si uvědomil, že šlo o rozhodnutí v důsledku několika brutálních, krvavých scén, kterými jsem se podruhé nehodlal kochat, avšak to se mi rozleželo a dostavila se touha uvidět Mnichov minimálně ještě jednou, což se stalo i právem: neskutečně dobrý film, kterému bych klidně udělil 100%. Proč? Podle mého názoru je fér při hodnocení díla – jakéhokoli, i nefilmového, i třeba fotografického - přihlížet taky k té náročnosti při zpracování, kterou vyvolal materiál. V cause Mnichov tím materiálem vždycky zůstane zločin vpitý do pijáku historie a následující činnost tajných služeb včetně CIA a KGB. Pravda, klíčovými momenty těchto akcí i akcí Černého září byly předem pečlivě naplánované vraždy a právě plánování vražd a realizace vražd veškerými existujícími prostředky se možná zase netočí tak těžko, nevím, sami však se mrkněte, co vše Steven dokázal v Mnichově zachytit I VEDLE plánování a ve škvírách MEZI bezuzdným zabíjením.

Taky Mnichov dokazuje, jaký je to génius. Pravda, nudně se dá natočit vše, ale taky je fakt, že zrovinka téma mnichovského masakru bych osobně jako zaručený pramen dolarů nevnímal. Možná se pletu, ale skutečně si umím představit, co by z téhož námětu vysoustružil trapný režisér filmu Znamení, i když onoho exhibicionistu by, a to je rovněž jisté, stěží kdy vůbec napadlo vzít podobný job, přičemž by mu ho v Hollywoodu asi nikdo ani nenabídl, naštěstí. Stevenovi, kterého mám upřímně rád, je ale téma naopak blízké, a věřím, že točil v podstatě z potřeby. Není proto ani v nejmenším košer nějak Mistra podezírat, že si podobně jako právě Hitchcock nejprve a úplně ponejprv představil veškeré ony spektakulární scény... a jak efektně je natočí, aby zabraly - na publikum, a teprve pak že akceptoval zadání, jímž se stal nápad vytvořit obdobu historického dokumentu. Ne. A věřím, že se všechno událo skoro obráceně, totiž že došlo na výzvy Mnichova a byla to, věru, výzva zatroleně náročnější než dávná výzva silnice (Duel) anebo čelistí. Oříšek. I navzdory všem těm spektakulárním vraždám! I navzdory nim totiž kráčí podle mého názoru o celkem nefilmový námět, i to a právě to však bývá skutečnému tvůrci, ne-li umělci výzvou. Ne snad? I Roman Polanski adaptoval Dumasův klub, což je román o literárním badateli, a vznikla Devátá brána. Fakt je, že Devátá brána není nejlepší Polanského film, pořád však zůstane značně dobrým a s ohledem na knižní předlohu až pozoruhodně. I Mnichov se mi zdá – a tady zase s ohledem na realitu, kterou se pokouší šňůrou zkratek zachytit - až pozoruhodně kvalitním dílem. Scénář přitom psali Tony Kusher a Eric Roth a je už údělem filmových scenáristů, že bývají režisérem totálně zastíněni, nicméně tady shrábli nejméně tzv. Zlatý glóbus (Spielberg ostatně taky). Jisté kvality však vnímejme už v literární předloze od Kanaďana George Jonase, která se jmenuje Odveta (1984) a česky vyšla roku 1996. Mapuje 5. září 1972 na olympiádě, smrt jedenácti členů izraelské výpravy rukama osmi fanatických Palestinců i tajnou misi nelegálního komanda pověřeného premiérkou Goldou Meirovou (1898-1978). Realitou přitom bohužel zůstává i to, že právě Golda s teroristy odmítla vyjednávat.

Komando obdrželo přístup na neomezený účet v Ženevě a dostatek času k anulováním další symbolické jedenáctky, tj. masakrem nejvinějších mužů. Komando se dalo do práce na území Evropy i Asie a během sedmi měsíců, které kniha a film co nejvěrohodněji mapují, zlikvidovalo šest položek jedenáctičlenného seznamu. Další tři položky byly anulovány do roku 1979, nicméně už za prvý půlrok zahynula "bokem" řada dalších lidí nehledě na to, že sami teroristé zlikvidovali desítky dalších osob. Právě s tímto problémem propojené etické otázky potom Jonas akcentoval - a Spielberg jakbysmet: až po dramaticky nejednoznačné finále. A dotyčné vraždění? Byla to asi pro ty zabijáky opravdu občas i dost nečekaná "prácička", když se třeba jedním z kosených terčů na seznamu stal i palestinský spisovatel a překladatel Tisíce a jedné noci!

Film Mnichov zachycuje růst pochybností o jakékoli smysluplnosti a efektu krvavých akcí. K tomuto růstu ovšem došlo hlavně přímo mezi členy týmu, jehož nejurputnějšího člena (paradoxně pouze na pozici šoféra) hrál roku 2005 budoucí teprve James Bond Daniel Craig:"Záleží mi JENOM na židovské krvi!" Informace o terčích skupině dodávala tajemná figura jistého Louise sehraná ve filmu další ikonkou bod-světa, a to představitelem padoucha Dominica Greena (Kvantum útěchy) Mathieu Amalricem. A konečně: styčného důstojníka Mosadu velícího z pozadí operacím výtečně zosobnil Geoffrey Rush.

Spielbergův film obsahuje nejméně jednu skutečně "hitchcockovskou" scénu s trhavinou v telefonu a nečekaným návratem holčičky do téže místnosti, ale silně působí i vylíčení pumového atentátu v kyperském hotelu, když mu předejde klidná večerní scéna na třech sousedících balkónech. Na nejbližším z balkónků sledujeme atentátníka, před jehož očima se na tom nejvzdálenějším mazlí dva milenci, když tu na ústřední balkón vyjde muž, který netuší, že už má bombu pod postelí, a zapřede s vlastním vrahem dialog o dotyčných milencích, jichž se má jeho vražda už brzy dotknout zcela šokujícím způsobem...

Nu, a třetím jaksi dominantně ženským motivem se pak stala rovnou celá linie děje s nádhernou barovou svůdkyní alias vražedkyní i její brutálně chladnou likvidací na hausbótu v Nizozemí. "Hm, tu jsme ale zabili mimo pracovní dobu," obhajuje se pak člen komanda před šéfem za odplatu kamarádovi smrti.

Některými pasážemi s "Otcem" (šéfujícím Louisovi) upomíná film - a dost možná i záměrně – až na Puzova a Coppolova Kmotra, nicméně v globálu žánru dominuje krajně špionážní charakter příběhu, následkem něhož jsou mnohé z "náhod" dodatečně ozřejmovány jako záměry (např. tři "podroušení" agenti CIA bránící v Londýně útoku Mosadu v roli "náhodných" chodců). Mnichov nás ale kromě Anglie protáhne vícekrát i Německou spolkovou republikou, Izraelem, Švýcarskem, Římem, Paříží, Kyprem, Athénami, Holandskem, Belgií, Španělskem, New Yorkem a taky Bejrútem, kde dojde po vylodění na hotovou soukromou válku...

P. S. A dlužno ještě podotknout, že Jonasovu - do jisté míry kontroverzní a dle Izraele i místy spekulativní, ne-li přímo vymyšlenou - "knižní zprávu" už před výsostným filmařem Spielbergem zpracovala jednou televize, přičemž výsledný snímek Michaela Andersona existuje od roku 1986 pod názvem Gideonův meč.

K vlastním událostem (které mě z televizi jako osmiletého chlapce taky do značné míry zasáhly) došlo přitom v čase, kdy měl budoucí režisér filmu sice už za sebou Duel (1971), ale do svého vůbec prvního filmového projektu mu ještě pořád zbývaly dva roky. Ano, při mnichovském masakru bylo Stevenu Spielbergovi pouhých jedenadvacet a vytvořil toho roku jen televizní film Něco zlého.