Trilogie Evil Dead je klasikou hororu. Zvlášť prostřední díl je stejně působivý, když si ho pustíte, jako byl v dobách mého mládí (řekl bych, že to platí), a skoro povinností proto je vidět nyní do českých kin vstoupivší prequel série.

Samuel Raimi (*1959) točil mezitím jak horory (Stáhni mě do pekla), tak třeba tři Spidermany. Prequel nicméně nerežíruje, to nechal na starost Lee Croninovi, který vymyslil rovněž scénář. Tady je třeba podotknout, že už před deseti roky vznikl remake původního filmu (režie Fede Alvarez) a mezi lety 2015-2018 jedenadvacetidílný televizní seriál Ash versus Evil Dead, na jehož režii se Raimi jen podílel. Existuje i úspěšný a podobně brutální muzikál, takže… Ano, nejméně podle zákonů byznysu přišel čas na prequel.

Čím se Evil Dead Rise vyznačuje a čím případně imituje své předchůdce, aby byl celek kompaktní? Odpověď na druhou z otázek je zřejmá: především se navazuje spuštěnou motorovou pilou a typickými kamerovými nájezdy alias útoky vnímanými očima ZLA. Obojího se dočkáme. Pily teprve v závěru; i tak má takřka roli fetiše (kterým se stala v dosavadní Raimiho trilogii).

V ní se, jak vzpomínáme, nešetřily ani oči, což si zopakujeme. Ve vizuálním umění a zvláště pak jeho hrůzostrašné odnoži mají oči nezpochybnitelnou roli: určitě jednu z ústředních. Proč, je na esej, jenž ponechám psychologům-analytikům, tady pouze konstatujme, že bez tváří a očí (nevinných i ďábelských) horor jednoduše jako celovečerák neutáhnete. Tento prequel Smrtelné zlo: Probuzení (Evil Dead Rise) trvá hodinu a 37 minut.

Provazující prvky tedy nechybějí. Také jinak si tvůrci ovšem vyhráli a věru se neomezovali, takže reflektují mnohé další horory. Do malé míry lze dokonce srovnávat s Carpenterovou klasikou Věc (závěrečná pavoučí zrůda složená z více démonem lapených těl), se Stanley Kubrickem (z výtahu se valící „tuny“ krve i scéna s dámou z vany v koupelně), ba dokonce s Clive Barkerem (poutání nešťastné hrdinky ve výtahu asociuje mučení řetězy z jeho Hellraiserů).

Kromě toho se zběsilý sled hrůz (je však chyba, že málo přerušovaný momenty klidu, které by nás vracely na pomyslnou zem) přece na několik vteřin zastaví, a to když se holčička ptá tety: „Tohle je noční můra, že jo?“

A slyší: „Každopádně to tak vypadá.“ Jsem si celkem jist, že jde o přímou narážku na Cravenovu Noční můru z Elm Street; už ve druhé části původní série jsme ostatně zahlédli na stěně zavěšené Freddieho rukavice.

Děsivé momenty filmu sice gradují, ale otrlí diváci jsou i tak přesyceni. Výsledek zamrzí: začínáme se nudit. Když se totiž pouze paralelně prostříhává na dvě děsivá dramata na dvou místech (pár metrů od sebe) a nic víc a aniž máme čas vydechnout, je to nedostatek - tohoto lehce přepáleného filmu. Avšak taky filmu, který absolutně a snad ani vteřinu není k smíchu. A to vůbec! To se povedlo, přičemž je hodně těžké točit bizarnosti a nedělat parodii, jakou uměl kupříkladu raný Peter Jackson. Tady tu tíhu zázračně zvládli. Po vzoru vzoru. Skutečně věříme ve vše, co vidíme, a střídavě jsme šokováni, střídavě zhnuseni - a občas nás ovine skutečná hrůza, to nejvzácnější.

Jako celek zachraňují dílo dvě dámy-dobré herečky, a to holčička a její dospělá zachránkyně. Ve fázi, kdy už dávno všecko hraničí s nezdravým rozumem, slibuje ta starší dceři své sestry, že ji „z toho“ dostane. Že jim to vyjde, se dá čekat, a jsou zásady, které tvůrci komerčních hororů jednoduše neporuší. Někdo musí přežít a řekl bych, že zdejší vztah děvčátka, jehož matka je satanem (anebo kým) brzy předělána v monstrum, a jeho zachránkyně se dost podobá vztahu Ripleyové a dítěte z Vetřelců. Jako tam, i zde jde o jakousi záchrannou niť. Víme, že nevede do skepse. Jinak bychom ze všech těch hrůz a umírání a znovuožívání jistě nezešíleli, to ne, ale utekli bychom pryč z kinosálu. Nemělo by to již po čtyřiceti minutách cenu.

Předtitulková scéna se odehrává u jezera a uvnitř původní lesní chaty, hned po titulku nás ale film přetáhne do slibované minulosti a obludného baráku ve městě, ze kterého jako by už brzy nebylo úniku, což na pár momentů asociuje výborný horor Pokoj 1408 - podle Kingovy povídky. Tento vyprázdněný „obytňák“ navíc připomíná budovu, v níž se ukrýval děsivý vrah -mučitel z hororu Sedm.

Na druhou stranu je to prostředí snad až moc banální a mnohý divák může začít přemýšlet, kolik že chtěli tvůrci ušetřit, že „stále točí na padesáti čtverečních metrech“. Oknem se přitom mrkneme dolů na ulici asi jen jednou. Lze to brát jako klaustrofobní záměr, ale… Ale nic. A půvabně se zde předvádí (i v rámci „gore“ triků), kolik děsu lze vymodelovat z minima. Film přitom opravdu vstupuje na hranu únosnosti (závěrečná drtička) a opakovaně jsem si proto říkal, jak vlastně mohla ona malá holka snést i jenom natáčení. Ale když pozorně sledujete střih, pokaždé zjistíte, že nejspíše ze vší hrůzy pranic neviděla. A třeba se na výsledek podívá až za pár let. Ale ano, natočili to moc šikovně i v tomhle směru.

Závěrem ještě k redundancím. Vedle pily totiž jsou druhým nejpodstatnějším spojovníkem s trilogií zvukový záznam a úděsná, prastará kniha (zřejmě Necronomicon). Zatímco v původním filmu zní zaklínadlo z magnetofonové pásky, zde lpí na gramodesce z roku 1923; tedy sto let staré. Deska je objevena dítětem v podzemním trezoru poté, co se rozšklebí zem - po krátkém zemětřesení.

A kdo vlastně v Evil Deadech straší? Křesťan vám řekne, že samo sebou peklo. Do lidí se vtělující pekelníci a požírači duší. Bude to asi pravda a zvláště scény zvracení koneckonců upomínají na slavného Exorcistu. Dobrá, ale to ještě neznamená, že se hluboce nemýlíme a že neexistují ještě neporazitelnější a bizarnější místa než tradiční sídlo čertíků.

EVIL DEAD RISE. Režie a scénář Lee Cronin. Kamera Dave Garbett. Střih Bryan Shaw. Hudba Stephen McKeon. Produkce Rolf Tapert. Hrají Alyssa Sutherland, Lily Sullivan, Morgan Davies, Gabrielle Echolls, Nell Fisher, Tai Wano a další. USA/Irsko/Nový Zéland 2023. 97 minut.Smrtelné zlo: Probuzení (2023)