Menšinové žánry se díky nízkým nákladům na distribuci dostávají do českých kin stále častěji

Po dokumentech byste v multiplexech pátrali marně, přesto se to jimi v českých kinech hemží. Obohacují totiž programy hlavně klasických, jednosálových kin. Příčina je jednoduchá: výrazně pokročila digitalizace.
V dřívějších dobách bývalo pořízení 35mm kopie a její distribuce nákladné, což menšinové žánry typu dokumentu odsuzovalo k uvádění v televizi, maximálně na specializovaných přehlídkách. Digitální nosiče jsou naopak levné, může se jich pořídit "nekonečné" množství a jejich distribuce je snadná. V současnosti má mezinárodní specifikaci Digital Cinema Initiatives 278 českých kinosálů, a to je skvělá zpráva pro producenty dokumentárních snímků.

Opatrný optimismus vítězí
Vedle fascinujících 3D experimentů slavných filmařů – Jeskyně zapomenutých snů Wernera Herzoga a Piny Wima Wenderse – můžete do kina momentálně zajít třeba na zajímavý snímek Libuše Rudinské Můj otec George Voskovec, přibližující osobnost legendy Osvobozeného divadla, která našla nový domov ve Spojených státech. Péčí nové, agilní distribuční společnosti Verbascum Imago zase počátkem listopadu vstoupilo do distribuce pět českých celovečerních dokumentů. Snímky, uváděné v rámci projektu Česká radost v českých kinech, měly premiéru na letošním Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů Ji.hlava.
Vysoce ceněná akce, která na Vysočinu koncem října přitáhla všechny vyznavače nezávislého vkusu a nekonformního myšlení, se letos konala už popatnácté. Program festivalu čítající 229 titulů přesvědčivě dokázal, že v oblasti dokumentárních žánrů se nejen ve světě, ale i v Čechách odehrávají myšlenkové a formální bitvy, které jsou přinejmenším stejně zajímavé jako v hraném filmu.
Za pozornost stojí třeba čerstvý jihlavský šampion Pod sluncem tma, který vedle ocenění za nejlepší film získal i Cenu diváků a Cenu Silver Eye. Protagonisty snímku jsou dva čeští experti, kteří přijíždějí do odlehlé osady v africké Zambii, kde před čtyřmi lety elektrifikovali areál školy a nemocnice. Zjišťují však, že nic nefunguje podle plánu a pokoušejí se systémy narychlo opravit. Snímek s nadhledem přibližuje úskalí odlišné mentality, na něž může narazit euroideál pomoci rozvojovým zemím. Zkušený dokumentarista Martin Mareček ovšem ve snímku zůstává opatrným optimistou: i přičinlivý jedinec může v současném světě něco změnit k lepšímu.

Podpora pro schizofrenika
Také další čtyři filmy uváděné společností Verbascum Imago do kin natočili renomovaní tvůrci. Vít Janeček se v Závodu ke dnu věnuje aktuálním otázkám nezaměstnanosti v Čechách. Pro odpovědi na své otázky si režisér-esejista neváhal zajít k filozofovi Václavu Bělohradskému, ekonomce Iloně Švihlíkové či rozvojovému expertovi Tomáši Tožičkovi. Ptá se však také obyčejných lidí – zaměstnanců, odborářů či lidí bez práce. Žánr sociologické sondy přesahuje rovněž časosběrný dokument Veroniky Sobkové nazvaný Venku, jehož hrdiny jsou tři lidé opouštějící vězení.
Další dva celovečerní dokumenty, které mají být nosiči divácké radosti, čerpají témata z oblasti populární kultury. I když Vladimír Michálek je známý spíše jako autor hraných filmů (mimo jiné Zapomenuté světlo, Je třeba zabít Sekala), ve filmu EM a ON se představuje jako citlivý pozorovatel úletů a exhibicí svérázného undergroundového básníka a písničkáře Xaviera Baumaxy. Jan Gogola zase v Rocku života mapuje osudy frontmana kapely Katapult Oldy Říhy.
Tři naposled zmíněné snímky spojuje fakt, že se na jejich produkci podílela společnost HBO Česká republika. O tom, že Česká televize už dávno ztratila pozici jediného garanta kvalitního českého dokumentu, svědčí skutečnost, že česká HBO spolupracuje i s jihlavským festivalem. I letos v jeho rámci vyhlásila vítěze své ceny pro nejlepší námět dokumentárního filmu. Mezi osmaosmdesáti projekty si finanční podporu 1,2 milionu korun vybojovala Dagmar Smržová, která v dokumentu Příběh lásky hodlá sledovat životní dilema třicetiletého schizofrenika.