Nepamatuji, že by nějaká divadelní inscenace vyvolala takové pozdvižení jako ta ježíšovská exhibice v Brně. S potěšením jsem konstatoval, že převládal hlas nabádající k pohrdání a bagatelizování celé věci. Návod je to dobrý s tou výhradou, že ho nelze realizovat. Nedá se jen tak pohrdavě nevšímat si něčeho, o čem každý mluví.

Přidávat postřehy po týdnu plném postřehového obžerství je práce poněkud marná. Leč pokusím se.

Napadlo mě, jak by asi dopadl umělec, který by se na onen festival přihlásil s divadelní performancí, kde by ve vrcholné scéně Mohamed znásilňoval jeptišku anebo kde by si homosexuál soukal z análu českou státní vlajku. Umělec by v paralelním vesmíru přišel za panem Martinem Glaserem, ředitelem Národního divadla Brno, takto i ředitelem festivalu Divadelní svět Brno, a nabídl mu své dílo s názvem Nenávist sem, nenávist tam. Pan Glaser by spis prostudoval a vrátil ho umělci.

„Co to má být?“

„Umění, pane ředitel.“

„Pane, to je prasečina. Mohamed znásilňující jeptišku. Jak vás může taková nechutnost napadnout?“

„To je, prosím, umělecká metafora. Obraz, chápete? V obraznosti je podstata scénického umění, jak víte.“

„Ovšemže vím. Ale vlajka soukaná z análu?“

„To je taky obraz. Ostatně, jak jistě račte znát, anál může v sexu posloužit stejně jako lůno a vy sám jste se pozastavil nad názorem, že je lůno něco nečistého a vyslovil jste naději, že to skončilo ve středověku!“

„Nevím, co všechno skončilo ve středověku,“ řekl by tento paralelní ředitel Glaser, „ale vy skončíte za dveřmi i s tou vaší prasárnou, nebo špička mé boty na pravé noze skončí tam, odkud vy vytahujete státní vlajky. Ven! Pane Patera, pojďte sem a vyhoďte mi toho chlapa!“ křikl by na siláka Pateru, v paralelním divadle zaměstnaného coby přenašeč těžkých předmětů.

Já si tedy myslím, že autentický Martin Glaser měl obdobně naložit s promotérem her Olivera Frljiće, nicméně to chápu, proč se tak nestalo.

Co moderna modernou bloudí, smrad se táhne jenom zprava, kdežto zleva to voní.

Známe to od nás. Vždyť i tak křehký lyrický básník, jako byl Jiří Wolker, opěvoval nenávist. Voskovec s Werichem rozchechtávali publikum svými žerty na téma údajného hladomoru v Rusku, ten byl samozřejmě výmyslem buržoustské propagandy. Květen máme za sebou a s ním i výročí osmašedesátého roku, toho pařížského. Studoval jsme ho velmi pozorně, na téma jeho letákové publicistiky jsem napsal diplomovou a později i doktorskou práci. Tehdejší revolucionáři, dnes hofráti v institucích po celém kontinentě se opájeli myšlenkou přímé akce a rozvratem hodnot. Když pak Antifa v Německu vyrukuje a pustí se do práce, dostane se jim uznalého potlesku: oni ti mladí chtějí lepší svět.

Jsem rád, že se u nás pan Frljić dočkal jen minimálního potlesku. Glaser ho nevykopl, ač by to bylo správné, ale to by bylo moc žádáno. Smrad se táhne jenom zprava.

LN, 4.6.2018

Neff.cz