Pokaždé, když jsem jako malé dítě odjížděl na prázdniny do Luk pod Medníkem, dědeček s babičkou vzpomínali na arcivévodu Ferdinanda. Říkali, kdyby ho nebylo, když nám sebrali auto, nedostali bychom se na chatu. Tuhle trať vybudovali jen kvůli němu, protože měl zámek na Konopišti. Když jsem byl starší, dodávali: byl to právě Ferdinand d'Este, kdo představoval největší naději, že se dá monarchie zreformovat a nebude válka. To se zřejmě srbským anarchistům, kteří chtěli říši rozbít, jako byl Gavrilo Princip, nehodilo.

Jenže každá anarchie se rodí z prasklin v hodnotách, na kterých společnost stojí, a ty byly čitelné hlavně z umění a z pábení různých blázínků už rok před tím. V roce 1913 roztočil Marcel Duchamp v Paříží první ready made: přední kolo od bicyklu bez pneumatiky, které připevnil na obyčejné štokrle, prohlásil za artefakt nového umění. A ve stejnou dobu Rus Kazimir Malevič na kongresu futuristů ve finském Uusikirkku poprvé hovořil o "suprematismu", který měl signalizovat počátek nové civilizace. Zavrhl balast předmětného umění. Prohlásil, že chce jít vpřed a že k tomu nic nepotřebuje, žádnou skutečnost a ani barvy. Vystavil obraz s názvem Černý čtverec na bílém pozadí. Byla to čirá provokace i zjevení. Čtverec pro něj znamenal nulovou formu, zkušenost čisté nepředmětnosti. Z kontrastu bílé a černé podle něj plynula univerzální energie. Konečný kód umění.

"Manželství není speciální obchod pro sexualitu. Stejně pomýlený je požadavek, aby se všechny sexuální vztahy naplňovaly v rámci manželství; to je totéž, jako bychom chtěli mít hlad jen v době jídla v určitých lokálech," napsal na sklonku roku psychiatr Alfred Döblin.

Neúspěšný malíř Adolf Hitler, kterého nevzali na akademii, se potuloval po Mnichově: prodával akvarely a vyhozený student kláštěrní školy Visarion Vanovič Džugašvili, později známý jako Josif Vissarionovič Stalin, mrznul v sibiřském vyhnanství, kam byl internován kvůli brutálnímu radikalismu.

Rodí se tzv. kokosové náboženství Emila Noldeho, který v Nové Guinei shromažďoval své stoupence. Kázal jim, že lidé mohou být zdraví jedině tehdy, když se budou živit výlučně mlékem a dužinou kokosu.

Kurt Tucholský upozorňuje na to, že "všichni mír Vánoc předstírají...". Robert Musil seděl ve vlaku a zapsal si do deníku: "V Německu je nápadně velká tma."

"Přítomnost oplývá kulturními hodnotami, ale současně je patrné narůstající otupení a povrchnost mas," říká Ernst Troeltsche ve svém eseji z prosince téhož roku.

Arthur Schnitzler si dle deníku na Silvestra 1913 vzal do postele knihu Ricardy Huchové Velká válka v Německu.

Duchovní pistole atentátníka Gavrilo Principe byla nabita již dávno před 28. červnem 1914, kdy vzal do ruky opravdový browning.

Psáno pro Český rozhlas 6