V pátek jsme vzpomněli stého výročí narození Jiřího Trnky. Je to moc dobře, že jsme si toho geniálního člověka připomněli. Jeho film Ruka je bezesporu dílo srovnatelné svou silou s alegoriemi, jako je Zamjatinovo My, Orwellův 1984 nebo Ionescův Nosorožec. Trnka natočil Ruku v době, kdy mnozí jiní progresisté a bojovníci proti totalitě do syta sáli z prsu komunistického režimu a mávali jeho praporem na barikádách.

Častěji se dnes vzpomíná jeho Kybernetická babička. To je také silně alegorické dílo. Zatímco Ruka je pojata jako rdousící všudypřítomný pařát, i Kybernetická babička je uzurpující entita. Trnka stvořil vizi jakéhosi výchovného robota, tedy umělou vychovatelku, která vnucuje svoji péči maličké holčičce, toužící po autentickém životě bez vlivu technické umělosti. Což mi připomíná, že i další jeho proslulé dílo Císařův slavík je variantou na stejné téma, umělost, mechanismus, strojovost v protikladu k přirozenému životu.

Z určitého úhlu pohledu je Trnkovo dílo paradoxní. Vždyť jeho loutky jsou tak trochu císařovi slavíci. Trnka oživil cosi neživého a oživil to pomocí důmyslné techniky. Kybernetická babička, tedy loutka zpodobňující mechanickou ježibabu, je zrovna tak živá neživá, jako je ona uzurpovaná holčička. V tom jsou si nastejno. A tak se zdá, že princip asi leží mimo oblast umělosti či neumělosti. Poezie se s technikou nevylučuje. Trnka byl velký umělec, malíř a kreslíř, tvořil tradiční kresebnou technikou, ovšem zvládl i techniku netradiční, techniku loutkového filmu. Oživil neživou hmotu a dokázal, že i neživá hmota rozpohybovaná technikou umí hovořit poeticky.

Trnka geniálně předvídal, kam vývoj půjde. Když točil Kybernetickou babičku, kybernetika, informatika a robotika byly v plenkách. A on varoval před zneužitím. Dnes vidíme, do jaké míry měl pravdu. Kdejaké dítě je pod vlivem kybernetické babičky a místo, aby si pinkalo míčem, bojuje se samopalem v ruce v městské džungli v prostředí některé z počítačových her.

Skutečnost je jiná, než jak si ji představoval. Dítě před svou kybernetickou babičkou neprchá za pestrobarevným míčem. Pravý opak je pravdou. Prchá před míčem ke kybernetické babičce. Pak nastupují rodiče, pokud jsou rozumní, a honí kluka nebo holku od kybernetické babice k míči. Je to snažení chvályhodné, bohužel namnoze marné. Kybernetická babička je zábavnější než míč. Pokud bychom měli ohodnotit výsledek zápasu kybernetické babičky s míčem, pak babička vede 100:0. A ještě jeden paradox.

Znám rodiče, kteří by rádi svým malým dětem pouštěli filmy Jiřího Trnky. Nekradou, chtějí řádně zaplatit. Zkusil jsem legální zdroj filmů, například Voyo televize Nova. Nenašel. Výsledek hledání na serveru Filmarena.cz, který nabízí DVD, kopíruji doslova: Klíčovému slovu jiří trnka neodpovídá žádný záznam v databázi. Zkuste jiné klíčové slovo.

Na problematicky legálním Uložto. cz najdete Trnku celého. To jako příspěvek k debatě o nekradení uměleckých děl. Copak ten, kdo na Trnkově odkazu sedí, ho svým způsobem neukradl?

LN, 27.2.2012