O posledním zářijovém víkendu se na Střeleckém ostrově v Praze konala jubilejní Divadelní pouť. Jubilejnost to byla důkladná: připomínala se tu tradice několika Divadelních poutí z poloviny osmdesátých let. Byla to v jistém směru hezká doba. Režim už hodně uvadal a začalo být skoro možné něco, co by před pár lety možné nebylo. Takže bratři Formanové vydupali Divadelní pouť ze zatuchlého podloží byrokratických zákazů a příkazů, a tak se na tom Střeláku začali scházet zlobidýlkové. Taktéž výtvarníci.

Jeden tam nabízel svoje tisky v improvizovaném stánku. Měl je rozvěšené na prádelních šňůrách, připevněné pestrobarevnými kolíčky pod nápiems: KRITIZOVÁNO RUDÝM PRÁVEM. U toho xeroxem vytvořené faksimile článku o úpadkových směrech v československém výtvarném umění, jež je dlužno vymýtit. Napadený výtvarník si zmínky o sobě vyžlutil zvýrazňovačem. Byly to takové pěkné, veselé Divadelní pouti, pořádané neorganizovanou ligou pro dráždění draka.

Po třiceti letech se tedy na ostrově konala Divadelní pouť znovu. A zase byla zlobidýlková. Hned u vchodu visely na vysoké žerdi červené trencle a návštěvníci pokukovali po Hradu, co tam visí na žerdi, zdali už znovu standarta hlavy státu anebo symbolické trenýrky hlavy sátu, a neviselo tam nic. Duch zlobení byl jasný, i na tu lumpenkavárnu si zlobítkové vzpomněli a zřídili ji pod kaštany a hned vedle se prodával keramický odznáček červeného symbolu události.

Ale, co je to platné, tradice a jubilea jsou pěkná věc, jenže řeka pod mostem Legií plyne pořád dál a je jiná, než která ostrov omývala v roce 1985. Uvědomil jsem si to, když mě v pátek pozvali na jinou akci, rozhodně ne jubilejní. Měl jsme úvodní řeč na konferenci hackerů ve středisku Paralelní polis, a tahle Paralelní polis je pupeční šňůrou spojená se skupinou Ztohoven, která červené trencle na Hradě vyvěsila. Oni mě tam pozvali, že prý jsem vizionář, a já se marně bránil, že jsem konzervativní tradicionalista a vyznávám zákon a pořádek a že navíc mě exhibice s prezidentskou standartou dopálila, protože my konzervativní tradicionalisté nemáme rádi, když někdo šeredí se státními symboly, ať už na tom Hradě sedí kdokoli. Jenže oni trvali na svém a že prý ať přijdu a sezení hackerů zahájím, a tak jsem se ocitl mezi lidmi, kteří v tom roce 1985 byli na houbách a na nějaká jubilea kašlou.

I ten pán na Hradě je zajímá jen okrajově, už proto, že stát je zajímá jen okrajově. Budují svoji Paralelní polis. Když do té Paralelní polis přijdete, za peníze si tam nekoupíte ani kafe, musíte platit platební kartou na bitcoiny. Vyznávají anarchii a kryptokomunikaci. Stát a jeho symboly? To je veteš bez valného významu. Autorská práva jsou výrazem špehounské charakteristiky establishmentu. Jediný stálý stav, který uznávají, je pohyb. Moc hezky mi mezi nimi bylo. Myslel jsem na ty červené trenýrky nad Střeleckým ostrovem a na prezidentskou standartu, zarolovanou a schovanou někde v koutě. Zlobení musí být pořád nové. Jen tak má ten svůj správný smysl.

LN, 5.10.2015