Nedávno jsme na hvězdárně letmo podiskutovali o jazyce rodném a dotkli jsme se toho, že znalec češtiny se pozná například podle toho, že ovládá užití přechodníků.

Zjistiv, že zcela konkrétní znalec, o němž byla v oné diskusi řeč, jediný (a nesprávný) přechodník, který se v jím korigovaném textu vyskytoval, v klidu přehlédl, rozhodl jsem se, že se nebudu posmívat ani kritizovat, ale nabídnu jednoduché schéma, které mně osobně pomáhá přechodníky zvládat bez zbytečných a trapných chyb.

Mám dojem, že přechodníky jsou ve skutečnosti neuvěřitelně jednoduché, jen je velmi složité je srozumitelně vysvětlit. Jsa přesvědčen, že o jedné cestě vím, činím tímto, možná zoufalý, pokus o předání nabytých poznatků dál, zcela si vědom skutečnosti, že nadužíváním přechodníků se text stává bez náležitého přemýšlení nesrozumitelným.

Přechodníky se používají ke zhuštění obsahu souvětí, která mají vyjádřit souběžně probíhající děje (v minulosti, současnosti i budoucnosti; přechodník přítomný), nebo děj předcházející jinému (zpravidla v minulosti; přechodník minulý). Tvoří se přidáním koncovky ke kmeni slovesa.

Je to čistě matematická záležitost, která se vejde do jednoduché tabulky:

V tabulce je problematika přechodníků brutálně zjednodušená, ale vystačíte s ní při tvorbě a korektuře drtivé většiny textů. Budete-li chtít tabulku uplatnit, stačí, když budete pečlivě hlídat, jakého rodu je podmět, ke kterému se přechodník vztahuje, majíce při tom na zřeteli, že první dva sloupce tabulky rozlišují rod mužský a ženský se středním (oba dohromady) v čísle jednotném, zatímco poslední sloupec platí pro množné číslo všech rodů. Řádky tabulky pak rozlišují časy. A to je celé. Pravda, až na to, že někdy je mezi kmen a koncovku třeba vsunout ještě pomocný shluk písmen (například -aj- do slovesamávaje), ale na to lze přijít intuicí - slovo by mělo být vyslovitelné a dávat nějaký smysl.

Připadá mi to vizuálně podobné tabulce standardního modelu elementárních částic - v tomto případě bez Higgsova bosonu (zdroj: M. Wods, 2001, stanford.edu). Tak v čem by měl být problém, (astro)fyzikové?

Stačí tedy udržet přehled o rodu, čase (současnosti či následnosti dějů) a jednotném či množném čísle podmětu. A nemontovat dva podměty dohromady – vždy musí jít jen o jeden. Například věta Natíraje plot, proletěl po denní obloze bolid buď znamená, že bolid natíral plot, nebo že autor neovládá přechodníky. Věta Natíraje plot, spatřil jsem na denní obloze bolid je z tohoto pohledu asi přesnějším vyjádřením souběžných dějů. A například věta Nesouc na rameni pušku, kráčel myslivec mlhavým ránem k posedu může skrývat hned několik variant sdělení:
a) myslivec má problém s pohlavní identitou (přechodník je rodu ženského)
b) myslivec prochází procesem změny pohlaví (z téhož důvodu)
c) myslivec je ve skutečnosti žena převlečená za chlapa (opět stejný důvod)
d) autor věty neovládá přechodníky

Kdyby věta zněla Myslivec, nesouce na rameni pušku, kráčel … prozrazovala by zase diagnózu rozdvojení osobnosti – myslivcovy, samozřejmě (přechodník je v množném čísle). Nebo opět platí d).

Varianta Na rameni pušku nesa, vyšel myslivec z lesa zní sice jako poněkud infantilní verš, ale je z hlediska přechodníků správně. A pro pořádek příklad užití minulého přechodníku: Upustiv brokovnici, myslivec utekl z lesa znamená, že nimrod nejdříve odhodil zbraň a pak opustil les - nejspíš potkal šílence trénujícího nahlas přechodníky. Nebo medvěda.

Kdybyste chtěli přechodníky pořádně potrénovat v bezpečném a jazykově korektním prostředí, doporučuji místo návštěvy lesa zalistovat českou klasikou 19. století. Třeba Babičkou Boženy Němcové, která se přechodníky jen hemží (ta Babička). Vzhledem k latentně feministickému duchu díla převládají v něm přechodníky ženského rodu.

Na druhou stranu, ve skutečnosti to s přechodníky až tak jednoduché není. Jazykozpytci dokážou věci účinně komplikovat (třeba videm nebo různými výjimkami pro nepravidelná slovesa). Ale když si pozorně přečtete podrobný výklad internetové jazykové příručky, pochopíte, že případů, jež moje hrubě zjednodušená tabulka nepostihne, je sice přehršel, ale v praxi jsou spíš vzácné a lze si je zapamatovat.

Tři odkazy na mnohem podrobnější a fundovanější rozbory užití přechodníků:

Internetová jazyková příručka UJČ AV ČR v. v. i.

Hříchy pro šíleného korektora na interval.cz

PRAVIDLA – přechodníky na pravopisně.cz

Závěr:

Jsouce vybaveni toliko jednoduchou básničkou: „a, ouc, ouce / e, íc, íce / nic, ši, še / v, vši, vše“ a neztrácejíce ze zřetele, že ono „e“ na začátku druhého řádku prvního rýmu může být i měkké, tedy „ě“, můžete se směle pustit do přechodníkování, nevystavujíce se nebezpečí, že se vám češtinářky, čtouce vaše literární opusy, budou tajně posmívat. Já, byv s touto půvabnou básničkou seznámen už svou skvělou učitelkou češtiny ze základní školy, nebál jsem se přechodníků ani na škole střední, natož vysoké či životní. Prostému lidu ale takto koncipované texty raději číst nedávejte.

P.S. Znalec češtiny se, myslím, ve skutečnosti pozná podle toho, ovládá-li skloňování zájmena jenž ve všech rodech, v jednotném i množném čísle, a umí-li si správně počínat v oboru interpunkce (což asi nebude můj případ).

P.P.S. Z textu je, doufám, zřejmé, že byl určen relativně omezenému okruhu kolegů. Později se mi ale do hlavy vkradla odvážná nebo nerozumná (což může být totéž), v každém případě pošetilá, myšlenka, že když už, tak už. Text zveřejňuji s výzvou: směle se pusťte do cupování mého diletantství v diskusi. Dopustil-li jsem se tady hrupších pravopysných chip, paní učitelka za to nemůže.

Převzato z blogu JanVesely.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.
Autor je pracovníkem Hvězdárny a planetária v Hradci Králové