V posledních týdnech se opět více prosazují tvrzení o „zaručeném“ vlivu člověka na zvyšování teplot na Zemi. Letošní rok má být nejteplejším od roku 1880. A může za to oxid uhličitý vypouštěný z lidských technologií.

Letošní červen byl podle amerického Národního úřadu pro ovzduší a oceány (NOAA)nejteplejším červnem od počátku měření v roce 1880. „S ohledem na to vše teploty v posledních desetiletích demonstrují dopad skleníkových plynů na naše klima a vyvracejí hlasy, které tvrdí, že globální oteplování se nějak ‚zastaví‘,“ konstatoval v souvislosti se zprávami NASA a NOAA odborník Joe Casola ze Střediska pro klimatická a energetická řešení. „Svět je nyní teplejší, než byl v posledních sto letech, a možná pěti tisících letech. Jakékoli pochybnosti o tom, že za to může lidská činnost, nyní vzaly za své,“ míní také například klimatoložka Jennifer Francisová z Rutgersovy university v New Jersey. Protože zažíváme v posledních dnech také tropická vedra, zvyšuje se tlak na uvěření, že za změnu klimatu může člověk.

Protože zdrojem tepla v naší části vesmíru je dominantně Slunce, stojí minimálně za úvahu, jak si stojíme s měřením slunečního záření dopadajícího na zemský povrch. O tom existuje docela zajímavá práce, která sumarizuje výsledky měření na zemských satelitech. Toto měření je navíc pravděpodobně ovlivněné i použitou technologií měření.

Je přinejmenším pozoruhodné, že od inkriminovaného roku 1880 se sluneční aktivita založená na pozorování počtu skvrn na Slunci významně zvýšila (viz obrázek):

Měření slunečního záření pomocí satelitů je na dalším obrázku:

Množství dopadajícího záření na čtvereční metr nad zemskou atmosférou podle satelitních měření kolísá mezi lety 1980 až 2003 v rozmezí od 1365 do 1367,5 W/m2, tj. o 2,5 W/m2, resp. cca o 0,18%.

Průměrná teplota povrchu pevniny a oceánů byla v červnu o 0,88 stupně Celsia vyšší než průměr 20. století, který tvořil 15,5 stupně (288,5 Kelvinů od absolutní nuly). Odtud plyne, že červen 2015 byl o 0,3% teplejší oproti průměru 20. století.

Přesvědčení zastánci vlivu civilizace na tak zvané „globální oteplování“ vždy tvrdí, že sluneční záření je „konstantní“. Toto tvrzení není pravdivé. „Přehlížení“ vlivu kolísání slunečního záření na teplotu na Zemi je pozoruhodné. Navíc, dnešní technika již umí měřit teploty našich nejbližších souputníků na cestě Vesmírem, tj. Měsíce a nejbližších planet. Pokud by docházelo ke kolísání teplot na nejbližších planetách (Venuše, Mars, Jupiter, Merkur) a byl pozorován klesající či rostoucí trend v uplynulých letech, mohli bychom tak změnu teplot na Zemi dát do souvislosti se změnami na ostatních planetách obíhajících Slunce. To by bylo skutečné systémové posouzení vlivu slunečního záření na teplotu planet obíhajících kolem Slunce. Takové porovnání by bylo nesmírně cenné a možná čeká na někoho, kdo si s již získanými daty dá tu práci a výše uvedenou analýzu provede.