Ekologie byla původně věda zkoumající vztahy v přírodě. Dnes tento pojem znamená cokoli, a tedy nic. Kdyby dnešní slovo ekologie znamenalo vědu (kterou ta původní ekologie stále je), byly by výrazy jako ekologická investice nebo ekologická politika stejně nesmyslné jako filosofická investice nebo matematická politika. Každý, kdo používá pojmy jako ekologie a ekologové, by tedy měl definovat, co tím právě on myslí.

Takže: ekologie je teorie a praxe přečerpávání peněz z kapes neekologů do kapes ekologů. Z hlediska vztahu k ekologii dělíme lidi na tři skupiny: ekologové jsou příjemci ekologických peněz, užiteční jsou plátci ekologických peněz, kteří z toho mají radost, a my neekologové jsme plátci, kteří z toho radost nemáme. Ekologické peníze jsou peníze, které byly prosazeny přes politiku pomocí argumentace životním prostředím.

Ekologové (o ekolozích v původním slova smyslu zde není řeč) se dělí na tři skupiny, jsou to investičáci, infrastrukturníci a ideologové.

Ivestičáci se liší od investorů tím, že nenesou žádné riziko. Ekologičtí investičáci inkasují peníze z ekologických investic (např. z fotovoltaiky) a část peněz pošlou infastrukturníkům a ideologům, aby na ně pracovali.

Ideologové (včetně služebných klimatologů) mají tři hlavní úkoly: 1) opravy a údržbu story pod investice. Například zhruba před deseti lety ideologové došli k závěru, že klima je nespolehlivým partnerem klimatického byznysu a zgenerálkovali investiční story z oteplování na změnování. Nyní má ekologická ideologie pokryty všechny budoucnosti (asi jako televizní kartářky), protože nějaké změny prostě stále budou. Ideologové ovšem oteplování zcela neopustili a podle potřeby okamžiku vytahují oteplování/změnování, což jim dává velkou argumentační flexibilitu. Ostatně kanci ve Farmě zvířat také přepisovali základní hesla na vratech… 2) Indoktrinaci hlasujících užitečných tak, aby se domnívali, že podporou ekologického investičního programu pootáčejí volant dějin směrem k vyšším principům a povznášejí se tak z přízemního světa denní manipulace 3) Výchova ideologického dorostu. Většina ideologů je rozmístěna po různých humanitních katedrách, část je zagrantována v klimatologii. Ti katedroví vychovávají dorost v duchu nenávisti ke konzumeristickému lidstvu, které ničí naši planetu. Ideologové jsou předvoj oprávněný k přesměrování mas.

Infrastrukturníci dodávají vazelínu do ekologických ložisek: zpracovávají projekty, dávají razítka, někdy se trochu podílejí na menších investicích. Investičáci a ideologové by se asi přímo neuměli domluvit, jsou příliš odlišní, infrastrukturníci jsou mezi nimi potřeba.

Důležitým spoluhráčem ekologů jsou užiteční, kteří investičákům odhlasují peníze. Základní linií (klimatické) ekologie je tedy kruhová vazba investičáci – ideologové - užiteční – investičáci: investičáci pošlou peníze ideologům, ideologové zpracují užitečné a užiteční hlasují…

Ekologické technologie jsou trojího druhu: bezpečné snižovačky, narovnák na vohejbák a zvyšující snižovačky.

Bezpečné snižovačky trochu snižují emise skleníkových plynů, ale jen tak neúčinně, že neohrožují ekologický investiční program splněním jakýchkoli kloudných cílů, a v tomto smyslu jsou zárukou trvalé udržitelnosti ekologického investičního programu a tím trvalého přísunu peněz do ekologických kapes. Například freony nebyly trvale udržitelné, protože měly řešení. Typickými reprezentanty bezpečných snižovaček jsou sluneční a větrné elektrárny. Podívejme se na pár (zaokrouhlených) čísel. Veškeré roční emise CO₂ na Zeměkouli jsou 100 %. Člověk emituje 4 %, v atmosféře zůstanou alokována 2 %, 98 % je systémem (např. oceány a rostlinami) pohlceno zpět. Ekologové píší celou odchylku (2 %) na člověka (emitenta 4 %). Zbylý systém je prý v rovnováze. No: 96 % nahoru a 98 % dolů, to není zrovna rovnováha… Autor tohoto textu nenašel teorii, která by vysvětlovala způsob, kterým klimatický systém zpracuje emise téhož oxidu uhličitého jinak podle toho, odkud přišly. Neantropogenní emise zpracuje zcela, antropogenní emise zpracuje zpoloviny (přesněji z 58 %). Nalezené zdroje se omezují na pouhé vzájemné vydělení antropogenních emisí a změny stavu uhlíku v atmosféře. Pravda je, že emise a změny stavu se vyvíjejí podobně.

EU emituje 13 % antropogenních emisí, antropogenní emise jsou 4 % celku. Pokud EU ušetří deklarovaných 20 % za 20 let, potom to bude 0,1 % celkových emisí (2,6 % antropogenních emisí). Poslední nápad ekostachanovců by znamenal úsporu 0,2 % za 30 let. Ekologové opakovaně lžou, když sečítají například čtyři za sebou jdoucí úsporové dvacetiletky. Technologie mají své životnosti (20 až 30 let) a to znamená, že během druhé dvacetiletky první dvacetiletka odehnije. Úspory dvacetiletek nelze sčítat! Co se nedosáhne za zhruba 25 let, to se nedosáhne vůbec. Slavná unijní úspora mezi jednou a dvěma promilemi (vedle asijských růstů emisí CO₂ je to jako když dá volovi višni) skončí a můžeme pokračovat (ku prospěchu ekologických kapes) od začátku. Zatřásla se hora, porodila promili…

Velká Polní Akce Fotovoltaická ušetří 2 % emisí CO₂ v ČR po dobu dvaceti let za cenu zhruba 400 miliard korun. Ušetří-li hrdinný evropský dvacetiprocentní program starou belu (jednu promili), potom VPAF ušetří desetinu staré bely a střešní fotovoltaiky ušetří setinu staré bely. Ekologická bezpečnost a trvalá udržitelnost investičního programu je zaručena…

Narovnák na vohejbák, to jsou ekologické tandemy technologií s opačnými účinky. V poslední době zvlášť vyniká dvojice přímotopy + úsporné žárovky. Přímotopy jsou ekologické, protože přeměňují elektrickou energii na teplo. Úsporné žárovky jsou ekologické, protože potlačují přeměnu elektrické energie na teplo. Ekologové se prostě cítí být tak vysoko na koni, že si z nás, platících neekologů, mohou dělat srandu. Pro účely několika následujících vět nyní modelově připustme, že existuje člověkem způsobené změnování, které může dominovitě rozvrátit klimatický systém. Potom omezování skleníkových plynů prospívá Zeměkouli a omezování nízkoemitovaných škodlivin prospívá plícím. Každý den se v řadě domácností rozbíjejí úsporné žárovky a lidé následně vdechnou rtuť. Úsporné žárovky tedy škodí plícím a prospívají Zeměkouli, přímotopy (a akumulačky) škodí Zeměkouli a prospívají plícím. Kdyby ekologická politika sledovala zájmy životního prostředí (byť podle vlastních definic), potom by řekla, zda mají přednost plíce před Zeměkoulí nebo naopak. Ekologové to (i mezi čtyřma očima) odmítají. Na jedné ekologické konferenci jsem viděl výstavku, kde byly dva metry od sebe přímotopy a úsporky. Pán od úsporek popíjel v přátelském rozhovoru kávu s pánem od přímotopů. Kdyby ekologická politika řekla, že plíce jsou důležitější než Zeměkoule nebo naopak, potom by jeden z těch pánů šel z kola ven. Z toho je jasné, že nebudeme-li my, neekologové, ekology hlídat, vždycky jim vyjde narovnák na vohejbák, protože pro ekologickou stavovskou skupinu jako celek je lepší mít peníze z narovnáku i z vohejbáku, než jednom z jednoho.

Podobným narovnákem na vohejbák je ekologický technologický tandem kogenerace + přímotopy. Kogenerace trochu škodí plícím (NO_x) a propívá Zeměkouli, přímotopy naopak. Kogenerace sama o sobě je efektivní společná výroba elektrické energie a tepla, pokud ovšem o kus dál degraduji elektrickou energii na teplo v přímotopech či akumulačkách, jedná se jenom o komplikovanou a drahou výrobu tepla a tepla.

Fantastický narovnák na vohejbák se povedl Němcům, když odstavili jaderné elektrárny, na což Rusové zareagovali prodloužením životnosti svých jaderek (včetně "černobylek"), které jim uvolňují v bilanci exportovatelná paliva ropu a plyn, část těchto paliv pak pošlou do Německa. Skokový růst emisí skleníkových plynů umožnil německým ekologům politicky intenzifikovat výstavbu OZE (neúčinných snižovaček). Tedy ne, že by byly jaderky nahrazeny OZE: zde platí, že stádo ovcí lze vyléčit zaříkáváním, pokud jim přitom dáme do žrádla správné léky. OZE, to je zaříkávání, správné léky jsou uhelné elektrárny, jejichž výstavbu tak moudří ekologové zavinili. Obecně platí, že jádro je ekologicky škodlivé, protože snižuje emise skleníkových plynů bez průchodu peněz ekologickými peněženkami. Protože součástí německého snižování je zvýšení, mělo by být započteno do celkové bilance ekologických úspěchů.

Zvyšující snižovačky, to jsou některé výroby paliv z pěstované biomasy, kde po nasčítání technologické spotřeby, nafty do traktorů a náklaďáků a výroby hnojiv dostáváme celkové růsty emisí CO₂.

---------------

V tak řečené ekologii se prolínají ryze finanční zájmy s volantismem, tj. ideologickou nenávistí k trhu a demokracii a přesvědčením, že se věci zlepší, když moudří vezmou volant dějin (to je z Kunderova Žertu) do ruky. Pohled na ekologickou politiku mluví jasně: chraň nás pámbu před mocí moudrých!