Někdy je nutné dovést některé nápady a postoje do extrému a naprostých absurdit, aby se naplno obnažila jejich hloupost a nebezpečnost. Zastánci doktríny globálního oteplování (a s nimi vysávači nejrůznějších fondů a dotací produkující kvazi-vědecké články na podporu této politické doktríny) naprosto opilí svou pravdou dospěli do stavu, kdy přesně takové do absurdna dotažené závěry produkují. Příkladem je aktuální článek Setha Wynese a Kimberly Nicholasové uveřejněný ve vědecky se tvářícím (a dokonce vysokým impakt faktorem ohodnoceném) časopise Environmental Research Letters.^[1] Souhlasím s našimi novináři^[2], že výsledky této studie je třeba přinést veřejnosti – ale, na rozdíl od drtivé většiny z nich, nikoli jako důkaz oprávněnosti boje s klimatem, ale právě jako důkaz absurdity a nebezpečnosti tohoto boje.

Studie těchto dvou autorů zkoumá dopad širokého spektra nejrůznějších životních rozhodnutí – změn životního stylu – na snížení emisí CO₂ a potažmo globální teploty. Analyzovali 39 zdrojů a téměř 150 scénářů. Dle autorů se vlády v Americe a Evropě soustředí ve svých návrzích na – s ohledem na redukci CO₂ – druhotná a nevýznamná opatření. Výsledkem jejich analýzy je proto soubor čtyř hlavních systémových doporučení změn životního stylu, které výrazně sníží roční emise uhlíkových plynů na osobu: lidé by měli snížit počet dětí o jedno^[3], zcela nejezdit autem, vyvarovat se jakémukoli cestování letadlem a vypustit z jídelníčku veškeré maso.

Zejména první návrh na redukci přírůstku obyvatel (téměř opsaný dle čínského vzoru) dokládá extrémnost a zrůdnost environmentalistických návrhů. Není to ale nic nového. V dějinách ekonomických teorií se jako příklad slepé uličky standardně vyučuje populační teorie Thomase Malthuse, podle které stále rychlejší absolutní růst populace nekorespondoval s pomalou mírou růstu potravinových a jiných zdrojů lidstva. Jako řešení nekontrolovatelného růstu populace Malthus navrhoval sexuální zdrženlivost a méně dětí. Studie Římského klubu, které varovaly před nebezpečím přelidnění a poškozováním životního prostředí, se Malthusem inspirovaly.

Konference v Kodani, Pařížská dohoda a celý boj environmentalistů s klimatem jsou novodobou obdobou malthusiánství se stejně na první pohled úsměvnými a absurdními závěry. Ve skutečnosti tato „výzkumná“ zpráva rozkrývá nebezpečí, které veškeré tyto environmentalistické snahy přinášejí – brutální regulace a omezování přirozeného způsobu života a vlastně i života jako takového. Je překvapivé, jak staré obavy o lidskou populaci, jež byly mnohokrát vyvráceny, je třeba vyvracet opakovaně. Naštěstí absurdní studie, jako je tato, dělají práci za nás odpůrce samy.

^[1] Wynes, S., Nicholas, K., A.: The climate mitigation gap: education and government recommendations miss the most effective individual actions, Environmental Research Letters, sv. 12, č. 6, 2017.

^[2] Viz článek na serveru idnes.cz „Boj se změnou klimatu? Mějte méně dětí a vynechte létání, radí studie“ nebo na echo24.cz „Chcete zachránit planetu? Mějte méně dětí, doporučuje univerzita“.

^[3] Například v ČR to při úhrnné plodnosti 1,5 dítěte na ženu znamená doporučení 0,5 dítěte, neboli jedno dítě na každou druhou ženu!