Tak prosím, tadyhle to máme černé na bílém: lidstvu hrozí záhuba následkem klimatických změn. A vědecká komunita, akademici, universitní profesoři a jiní takoví, místo aby zahltili politické representace svých zemí konkrétními fakty, jen tak opatrnicky kejvají hlavami. Nebo to tak alespoň stojí ve dvacátém letošním čísle týdeníku Respekt. No, jakáž pomoc, když se vědátoři k ničemu nemají, musí za ně zaskočit šestnáctiletá… jak se ta švédská dívčina jmenuje… Greta Thunberg. Že by zahltila politiku konkrétními fakty, to taky ne, inu, nic zvlášť nového pod nebesy. Naskočit si na módní vlnu, říkat a psát, co říkají a píší víceméně všichni, to bych dokázal i já, kdybych si u toho nepřipadal hloupě. Táže se však ona mladá dáma, jak bude vypadat tato planeta v roce 2090, a k tomu bych už měl co připodotknout.

Milá slečno: v roce 2090, nezbrzdí-li stále se zrychlující přemnožování této nenafouknutelné planety nějaká vydařená katastrofa, bude nucena hostit něco mezi desíti a dvanácti miliardami lidských bytostí. Jest otázka, kam se všechny vejdou a čím se uživí; ona každá legrace má svůj konec, a veselé množení na účet budoucích generací teprve. A nezaměňujte příčinu za následek: když v běhu posledního sta let nakynula lidská masa na čtyřnásobek, přitom jeden každý človíček vaří, peče, topí, dříví, uhlí, sušený kravský trus spaluje, všelicos ku své potřebě i nepotřebě vyrábí… byl by zázrak všech zázraků, aby se to nějak neprojevilo i na zemské povětrnosti. Ostatně hodlá-li kdo - slečny Grety Thunberg nevyjímaje - přispět usoužené planetě k vydechnutí, nikdo mu nebrání, aby sám šel příkladem. Je toho hromada, čeho se může zříci s ohledem na zdravé životní prostředí: nejezdit autem, zvlášť do hospody ve vedlejší ulici, nýbrž se rozpomenout na své vlastní dvě nohy, nelítat letadlem přes půl světa, ale trávit dovolenou v babiččině vísce, neužívat pračky, ledničky a jiných domácích ulehčovadel, nýbrž prát své svršky i spodky v neckách, jak tomu ve dnech mládí mého bylo a nikdo se kvůli tomu nezbláznil… no? Jen do toho, slečno Greto! Škopek, mydlinky, a… Jinak bych Vás musel mít za pokrytce od druhých uskrovnění vyžadujícího a sám k němu ochoty nejevícího, což, věřme, není Váš případ .

A beztak je to všechno nářek na nepravém hrobě. Kdo máš počítač a deset prstů – stačí i dva -, vyťukej si v Googlu informaci k vývoji světové populace, řekněme, v běhu posledního sta let. Objeví se křivka stoupající povlovně k roku 1950, načež vystřelí vzhůru k dnešním bezmála osmi miliardám. To by mohl být důvod k znepokojení; všechno ale vypadá jinak, porovnáme-li zmíněnou křivku se znečištěním atmosféry v důsledku lidské činnosti: ukáže se, že kvantum škodlivin - především skleníkového plynu CO2 - v přepočtu na hlavu nikterak nenarůstá, nýbrž pokleslo na třetinu! To by snad mohlo k vytvoření úsudku stačit, ale asi jak komu; vždy je po ruce dostatek poučovatelů, neznajících nic libějšího než počítání blech v kožiše své vlastní, západní civilisace.

Všimněme si že poučovatelů z velkého, ne-li převážného dílu mladičkých, nenasbíravších na své životní dráze dostatečnou míru životní zkušenosti, z níž jediné se rodí vlastní, z brožurek nevyčtený, na schůzích a v demonstracích neodposlechnutý, agitátory nenakukaný názor. A jen takový je skutečně hodnotný, jen na něm můžeme budovat stavbu své příští existence, aniž by se vzápětí nesesypala, jakž se téměř bez výjimky děje rozličným mesiášům a světa vylepšovatelům.

Pročež, milá dívenko Greto: chováte-li představu, jak nastaviti špatně seřízené hodinky klimatických jevů nasprávno, sepište ji na list papíru, bod po bodu, detailně, do všech podrobností, ničeho nevynechávajíc. Papír bedlivě uschovejte do nejspodnějšího šuplete svého psacího stolku a vyjměte dosáhnuvše věku pětatřiceti let. Budete se mít čemu smát.

Hannover. 22. června 2019

V úctě veškeré