Velkou část úspor už mají České dráhy za minulé roky odpracovanou a konkurence doráží

Když si pochvalujeme, jak nám tak konkurence najednou rozsvítila léta šedivou a ošklivou železnici se špinavými a páchnoucími záchodky do svítivé moderní a přívětivé budoucnosti, většinou si málo uvědomujeme, že žádný oběd není zadarmo. Ty pěkné vlaky, které nyní jezdí do Ostravy a brzy začnou pendlovat do Brna a snad i na dalších linkách, musí někdo zaplatit.

A přes nárůst počtu cestujících nelze čekat, že se to obejde bez přispění daňových poplatníků, protože tržby na to stačit nebudou.

Na lince do Ostravy stlačila konkurence jízdné na šokující úroveň. Privátní dopravce Radim Jančura hodlá státní České dráhy zažalovat, že jezdí za dumpingové ceny a ničí ekonomiku jeho Regiojetu. Co se dá dělat?

České dráhy opravdu nejsou ČSAD Liberec, které mohl před pár lety Jančura s přehledem vytlačit z autobusové linky Liberec-Praha tím, že jezdil za korunu. Dnes stojí jízdenka o dost víc než dříve u ČSAD. Tahle metoda ovšem na železnici nefunguje.

Je jasné, že zisky z ostravských vlaků ČD chybí jinde a od státu nic navíc nedostanou. Přitom velkou část úspor už mají dráhy za minulé roky odpracovanou. Ne, že by se nedala efektivita našich železničářů vylepšovat ještě dál, ale teď už vše půjde ztuha a bude to narážet na požadavky politiků na udržení dopravní obslužnosti i sociálního smíru a pokračování řady dosud běžných, ale ne zrovna výnosných služeb.

Českým drahám by například pomohla zásadní restrukturalizace jejich Carga. Kdyby ČD Cargo zrušilo převoz takzvaných jednotlivých zásilek, kdy vagony vlaku směřují na různé adresy podél trasy, tak by mohlo své matce posílat roční dividendu výrazně přesahující miliardu korun. A to už jsou peníze, za které se dá pořídit pár slušných, moderních vlaků. Jenže to by znamenalo nejen přesun milionů tun zboží na kamiony a přetížené dálnice, ale také by se nějakých pět tisíc lidí, kteří tuto službu zajišťují, ocitlo náhle na dlažbě. To že by se obešlo bez železničářské stávky a z toho plynoucích národohospodářských nákladů?

Soukromníky to pochopitelně nezajímá, ale stát by to zajímat mělo. Stejně tak jako skutečnost, že Jančura získal zakázku na dotovaný rychlík z Ostravy do Krnova za cenu, která je pomalu o dvacet procent vyšší, než za co stejnou linku jezdí dnes České dráhy.

Není divu. Radim Jančura si kupuje nový vlak, zatímco Petr Žaluda tam jezdil s odepsaným motorákem. Tak to ale bude i na všech dalších dotovaných rychlíkových tratích, pokud bude ministerstvo dopravy lpět na nových vozech. Když na nich lpět nebude, budou mu nadávat jak cestující, tak privátní podnikatelé, kteří se ke státní zakázce tlačí jako vosy do láhve od kofoly. Dnes ještě lze koupit od ČD nádraží do jiné státní firmy a nalít tam tak pár miliard na nové vlaky. Toho majetku na prodej však ve státní firmě pak už moc nezbude.

Možná by bylo dobré se poučit z pražského dopravního podniku, kde se svým modernizačním programem udělalo vedení Martina Dvořáka díru do městské kasy větší, než je tunel Blanka. Prostě současný stav na železnici volá po srozumitelné, udržitelné a dlouhodobé racionální dopravní politice státu. Jenže když si výše uvedená adjektiva přečte člověk znalý tuzemských poměrů, je mu jasné, že to volání bude marné.

Týdeník EURO 18/2013, 29.4.2013