Česko je Mekkou i Vatikánem světové železnice, tvrdí spisovatel Jaroslav Rudiš a dokládá to mimo jiné tím, že zdejší vlaky dodnes mají jídelní vozy. Také je známo, kolik lidí si ještě dnes nostalgicky zajde na zdejší nádraží, kde si užívají rakousko-uherskou architekturu nádražních budov společně s jinde nedosažitelným pocitem bezčasí.

Přesto železnice v této podobě nemá budoucnost, protože moderní člověk se také někam potřebuje dostat, nejlépe stejně rychle jako informace po internetu, ale toho se v tuzemsku na dráze nedočká, respektive jen ve výjimečných případech. Železnice bude chátrat a brzy zanikne. Tak to vypadalo ještě před pár lety.

Teď se však ukázalo, že dráha přece jen půjde zachránit. Oznámilo to ministerstvo dopravy, respektive jeho Centrální komise, když schválila dvě studie proveditelnosti. Podle těchto studií se vyplatí postavit vysokorychlostní trať Praha-Brno-Břeclav a také část odbočky z Brna na Ostravu, která začne u Přerova.

Vzhledem k tomu, že už před měsícem komise odmávla studii proveditelnosti pro úsek Praha-Drážďany, tak se zdá být o budoucnost zdejší železnice postaráno. Stavět se začne v roce 2025, a tak bude do roku 2030 něco nepochybně hotovo. Překážkou může být cena, protože tři zmíněné trati vyjdou v současných cenách na víc než na půl bilionu korun.

To ovšem může být také výhoda, protože Česko už desítky let hledá velkou rozvojovou investici. Kanál Dunaj-Odra-Labe už byl zřejmě odepsán, nové atomové reaktory jsou stále v nedohlednu. Proč nezkusit železnici, zvláště když existuje byť zatím nezávazný příslib financí z Evropské unie.

Politické překážky je možné vyloučit, protože projekt se rozjel za vlády Andreje Babiše (ANO) a ministři Petra Fialy (ODS) v něm bez dalších řečí pokračují. Proto už je možné se zabývat těmi opravdu důležitými detaily, jak třeba bude vypadat konečná vysokorychlostních vlaků v Praze u Palmovky, že trať na Ostravu povede kolem Brodku u Přerova, že u Pávova vznikne terminál Jihlava a tak dále.

Železnice přežije, jen člověk může mít obavy, jak to dopadne s klasickou železniční romantikou. Nohama stírat rosu na kolejích nepůjde, když se po nich vlaky prohání třísetdvacetikilometrovou rychlostí. V tom má projekt vysokorychlostní železnice rezervy.

Dráha přežije, může však ztratit svou atmosféru, pro mnohé cestující stejně cennou jako okolnost, že se z Prahy do Brna dostanou skoro za hodinu.

Zní to jako zbytečné staromilství, ve skutečnosti se za tím pro rychlodráhu skrývá nejzávažnější riziko. Pokud by vznikla jako bariéra rozdělující českou krajinu, bude všem místním ještě méně sympatická než hlučné a nebezpečné dálnice. Potom také mohou výstavbu zablokovat. Tady je budoucnost železnice třeba ještě promyslet.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy