Příčinou problémů s penězi není jejich neúspěšnost, ale naopak (obdobně jako je tomu u několika dalších lidských vynálezů, např. aut) jejich přílišná úspěšnost. U Marxe lze najít dlouhé pasáže o tom, jak peníze mění mocenskou pozici jejich vlastníků a tím i strukturu společnosti. Od té doby se síla peněz ještě prohloubila - s tím, jak bylo možné za peníze získávat stále více, k čemuž vedla dvojí cesta - cesta komercializace (trh pojímal stále více existujících věcí) a cesta vynálezectví (na trh byly uváděny věci, které předtím neexistovaly). Destruktivní síla peněz byla dále podpořena postmodernou, která - jako nezamýšlený efekt - rozvrátila tradiční kulturní kritéria, nebo spíš tento rozvrat podpořila.

Kulturní rozvrat, jehož raná fáze byla popsána opět už u Marxe, způsobil, že jedinou důležitou společenskou dělbou se stala dělba na prodávající a kupující, producenty a spotřebitele. S tímto vědomím si neodpustím poznámku k probíhající diskuzi o tom, zda by obchody měly či neměly být otevřeny i o svátcích. Ta diskuze je sice hlasitá, ale úplně mimoběžná - smyslem není, aby se ze svátků staly dny všední, ale právě naopak, aby byl každý den svátkem, alespoň z hlediska spotřebitele. Prostor, ve kterém byly společenské vztahy tradičně promýšleny, tedy literární prostor, se přes svůj obrovský nárůst stal bezvýznamným. V posledních dvou letech vyšly v češtině pozoruhodné rozhovory se dvěma nestory literárních studií - s Jiřím Pecharem a Oldřichem Králem (Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny 17/2014; Souvislosti 2/2015); oba v periodikách, které stojí zcela mimo zájem mainstreamových médií i většinové společnosti.

Lidé se zkrátka naučili s texty žít, jako se dlouhodobě nemocný učí žít se svou nemocí - lineární myšlení v nich bylo domestikováno, jako byla domestikována divoká zvířata, a zavřeno do knihoven jako zvířata do klecí a chlévů. K návštěvě myšlení se dnes pořádají školní a rodinné výlety. Tomu odpovídá proměna, kterou prošla literární studia na světových univerzitách - je třeba se specializovat! Nestačí ovšem specializace, která postačovala ještě donedávna, např. na ruskou či anglickou literaturu; je třeba se specializovat např. na ruský román sedmdesátých let minulého století, který obsahuje prvky romantismu. Budete-li v takovém případě vědět též něco např. o francouzském románu nebo o ruském románu osmdesátých let nebo o ruském románu z daného období, ale bez romantických prvků, v lepším případě to nebude bráno v úvahu, v horším vám to dokonce uškodí! Jak by za takových podmínek mohlo být něco promýšleno?!

Úspěšnost jediného vynálezu, peněz, dnes způsobuje, že svět se stále více proměňuje způsobem, který očekával Marx. uvědomil jsem si to nedávno, když jsem se v obchodě Hervis pokoušel reklamovat své nedávno zakoupené boty. Bylo mi řečeno, že pokud budu souhlasit s výměnou, mohu si jakékoliv boty stejné ceny odnést ihned a bez problémů. Budu-li trvat na vrácení peněz, budu muset podstoupit složitou proceduru, která bude trvat asi měsíc. Vstoupili jsme tedy do společnosti, která už není prvobytně pospolná - o existence peněz ví a čas od času je i používá -, prvobytně pospolné společnosti se však podobá. Užívání peněz se vyhýbá, nikoliv však proto, že by jimi opovrhovala, ale naopak, že je zbožštila.

Život na Západě byl zredukován na existenci mezi příjmy a výdaji. Způsob této redukce je ovšem decentní!