Lidé se vždy nejspolehlivěji proberou k akci, až když je někde začnou bolet jejich vlastní peníze. A aktuálně je hodně pálí cena pohonných hmot.

Momentálně sice frčí spousta témat, všechny víceméně spojené s válkou na Ukrajině, dokonce i pandemie, která vydržela veřejný prostor plnit déle než dva roky, se zdá být „zapomenuta“, ale dokonce i žhavé téma „Uprchlíci z Ukrajiny“ se zdá na sociálních sítích a v hospodách blednout před tématem „Ceny u čerpaček“.

Když něco probere veřejné mínění, pak to zase obyčejně probere i politiky, protože ti s veřejným míněním stojí a padají. Veřejné mínění politiky vynáší nahoru i shazuje dolů. A tak se vláda rozhýbala. Od června do konce září chce snížit o 1,50 koruny spotřební daň, která u litru benzinu činí 12,84 koruny a u nafty 9,95 koruny.

Především nevím, proč se spotřební daň má snížit jenom o 1,50 Kč, když víme, o kolik ceny nejen pohonných hmot rostou. A když víme, jak vysoká je spotřební daň a kam až by vláda se snížením spotřební daně mohla jít. Anebo lépe řečeno: Vím, proč se má daň snížit jen tak málo – ale nevím, proč se ještě nikdo nebouří. Spotřební daň totiž patří mezi daně, kterým se nejhůř vyhýbá jakoukoliv daňovou optimalizací, takže je pro každou vládu dojnou krávou číslo jedna. Každá jiná daň než spotřební se totiž obchází lépe. Ale zbavit se své závislosti je těžké. Pokud vám zdraží alkohol či tabák, sotva se pití a kouření vzdáte. Pokud zdraží nafta, sotva přestanete rozvážet rohlíky do obchodů.

Vláda tímto opatřením přijde zhruba o čtyři miliardy korun měsíčně. Ihned se tedy ozvala kritika, že vláda tím čtyři miliardy měsíčně vyhodí. Nu, řekla bych to asi takto: Pokud vláda skutečně sníží spotřební daň a tím nezíská ony čtyři miliardy měsíčně, tak tím vyhození čtyř miliard měsíčně zabrání. Protože peníze, které vláda lidem bere z kapes formou daní a pak je přerozděluje na řadu nesmyslných projektů, jsou z větší části peníze vyhozené. Nesebere-li lidem daně, vyhození miliard zabrání.

Vláda vlastně zná jediný způsob, jak ekonomiku ovlivňuje: Přerozděluje. Jedněm bere, druhým dává. Komu může brát: Jedině těm, kdo umí něco vydělat. Když vezme těm, kdo produkují a ekonomiku táhnou, k čemu to nutně musí vést? Nutně a nevyhnutelně musí větší zatížení těch, kdo produkují, směrem k těm, kdo neprodukují, ekonomku zpomalit. Neboli čím víc přerozdělujeme, tím víc zpomalujeme. Čím víc zpomalujeme., tím víc v průměru chudneme. Jediná pomoc spočívá v tom snížit přerozdělování, aby produktivní mohli produkovat víc a celá ekonomika aby tak rostla rychleji, tedy aby v průměru rostla i životní úroveň těch nejchudších. Je to matematicky prosté. Ale nepohodlně se to politicky prodává.

Nejvíc mě ale neděsí neochota vlády snížit pořádně spotřební daně, ale úvahy o regulaci marží prodejců pohonných hmot, nebo ještě hůř o stanovení cenového stropu po cenu u benzínek. I takové úvahy se dnes vyskytují. Kdyby ovšem chytrolíni, kteří volají o stanovení cenového stropu, rozuměli ekonomii, věděli by, že kdykoliv omezíme cenu, omezená cena navýší poptávku a omezí nabídku, takže vznikne nedostatek.

Prostě pokud by vláda šla ještě dál a chtěla třeba ceny nějak administrativně nastavovat, okamžitě bude z pohonných hmot nedostatkové zboží, takže u pumpy si nenatankujete. A co vymyslí vláda, pokud se z něčeho stane nedostatkové zboží? Zavede příděly. A na černém trhu cena pohonných hmot vysoce překoná ceny regulované. To je pouze a jen bezemoční, prostý popis ekonomického mechanismu, který by nastal při cenovém moratoriu.

A pak tu máme druhou možnost. Totiž snížit daně. Jak jednoduché.