Dne 15. ledna zveřejnil Neviditelný pes příspěvek pana Týce pod názvem TEMELÍN: Pan Pavlovec opět mlží. Článek je bohužel směsí osobních útoků až po obvinění ze lži a pokusu o technickou argumentaci. Článek vyvolal také mnoho reakcí v chatu a proto bych rád čtenářům příblížil svůj názor.

Dovolte nejdříve několik slov k odporným osobním výpadům pana Týce. Odlákávat pozornost od závažných technických či ekonomických problémů pomocí osobního napadání protivníka zřejmě patří k naškolenému postupu zástupců jaderné lobby. V mých očích to demonstruje pouze jedno: osobní a odbornou ubohost.

V úvodu cituji z příspěvku pana Týce: „Dne 9.1.2007 se dostala do zpráv ČTK informace od hornorakouského zmocněnce pro jaderná zařízení pana Radko Pavlovce, že zkouška regulačních tyčí na prvním bloku JE Temelín (7.1.2007) odhalila závažné potíže. Podle hornorakouského zmocněnce „odstavení reaktoru musí následovat nejpozději do konce ledna, aby se předešlo nebezpečí selhání jeho ochranného havarijního systému“.

Výše uvedený odstavec velmi trefně shrnuje mé tvrzení, za kterým plně stojím. O problematiku deformací palivových článků se zajímám již delší dobu dosti intenzivně. Spolu s mým týmem se mi podařilo odhalit, že v průběhu události dne 2. června 2006 došlo k selhání alespoň dvou řídících tyčí. V medíích byla tato událost však prezentována jako problémy s cirkulačním čerpadlem. Následné vynucené odstavení reaktoru v důsledku degradace aktivní zóny bylo označeno jako „několikadenní urychlení plánované odstávky k výměně paliva“. Veřejnost se již nedozvěděla, že ve skutečnosti měla výměna paliva proběhnout až na podzim. Jednalo se tedy o předčasnou výměnu paliva s posunem o 3 až 4 měsíce vůči původnímu harmonogramu. Myslím, že na základě těchto údajů si může každý vytvořit názor, kdo v této kauze mlží.

Po vyhodnocení vývoje stavu aktivní zóny jsem došel k názoru, že počet řídících tyčí, které nedosednou do koncové polohy, je důležitým (a v podstatě jediným měřitelným) ukazatelem stavu aktivní zóny. Použití počtu nedosednutých řídích tyčí jako indikátoru stavu aktivní zóny považuji za logický. Víme, že v důsledku nadměrné deformace dochází ke zvýšenému tření mezi řídící tyčí a vodící trubkou. Nejprve se toto zvýšené tření projevuje nedosednutím tyče (potřebná kinetická energie je částečně spotřebována třením), při větší deformaci dojde k zastavení ve vyšší poloze, která již nezaručuje dosažení plné absorpční schopnosti. V tomto případě je již ohrožena jaderná bezpečnost. Při studiu mezinárodních pramenů jsem zjistil, že podobného názoru je zřejmě i jaderný dozor v USA. Podle amerických předpisů je nedosednutí tyčí do koncové pozice nutno brát jako příznak možné závažné poruchy a musí být bezodkladně učiněna opatření k odstranění problému.

V rámci expertního workshopu v JE Temelín v září 2006 jsem požádal Státní úřad jaderné bezpečnosti SÚJB o zavedení kritéria pro nedosednutí řídících tyčí. Při překročení určitého podílu by musel být reaktor odstaven a provedena nápravná opatření. Tento návrh zátupci SÚJB briskně odmítli s tím, že nedosedání řídících tyčí je pro jadernou bezpečnost zcela irelevantní. Jediné „opatření“ bylo zkrácení intervalu zkoušek funkčnosti řídících tyčí na zhruba 4 týdny.

Z reakce provozovatele a SÚJB jsem nabyl dojmu, že první blok bude z ekonomických důvodů provozován až do situace, kdy znovu dojde k selhání řídících tyčí jako v červnu 2006. Rozhodl jsem se proto publikovat prognózu vývoje degradace aktivní zóny, abych demonstroval možnost předpovědi vývoje a tím zamezení kritického stavu. Graf č.1 jsem prezentoval jako přílohu tiskového prohlášení dne 13.12. 2006. Při konstrukci prognózy jsme použili výlučně údaje o výsledcích měření, které byly v té době dostupné na stránkách SÚJB. Chtěl bych podotknout, že ČEZ ani SÚJB žádnou podobnou prognózu nepublikovali. Porovnání výsledku dalšího testu řídících tyčí ze dne 7. ledna 2007 ukazuje zcela přesnou shodu údajů. Graf č.2 jsem prezentoval jako přílohu tiskového prohlášení ze dne 8. ledna 2007.

Dovolte mi ještě poznámku k otázce kritické oblasti (červená čára v obou grafech – 75% nedosedajících řídících tyčí), která dle pana Týce neexistuje. Její vznik je dán empiricky, t.j. analýzou vývoje 4. palivového cyklu a již zmíněno selhání dne 2. června 2006. Každý alespoň průměrně odpovědný technik by měl vycházet z empirické skutečnosti, že při nedosedání více než 75% řídících tyčí jsou deformace tak silné, že může dojít k jejich úplnému selhání. Dle našich výpočtů – viz grafy – by k dosažení této kritické zóny došlo 193 dní po zahájení aktuální palivové kampaně, tedy v polovině února. Ve skutečnosti je ovšem třeba zamezit dosažení této kritické zóny, proto jsem požadoval odstavení reaktoru nejpozději do konce ledna.

K odstavení reaktoru 1. bloku dochází naštěstí již dnes. Jedná se o vynucenou odstávku na základě výše prezentovaných faktů. Rozdíl mezi původně plánovaným harmonogramem výměny paliva činí již zhruba 8 měsíců. Jistě nemusím podotýkat, co to znamená pro ekonomiku JE Temelín. K dosud zcela nesplacené investici 100 miliard se přidávají další desítky miliónů na úkor českých spotřebitelů. Ještě horší je však skutečnost, že se tímto způsobem produkuje zcela zbytečný radioaktivní odpad navíc. Ze zkušenosti s první předčasnou výměnou v minulém roce víme, že nevyřešila vůbec nic. Degradace aktivní zóny pokračovala po „úpravách“ ještě rychlejším tempem než v předešlé kampani. Co tedy vyřeší další předčasná odstávka? Myslím, že nová vláda by měla co nejrychleji této spotřebiteli subvencované výrobě zbytečného radioaktiovního odpadu zabránit.

26. ledna 2007