Dne 14. září 1949 vydalo nakladatelství Yale University Press novou knihu rakouského ekonoma Ludwiga von Misese s názvem Lidské jednání. Týden na to Henry Hazlitt ve svém pravidelném sloupku v Newsweeku o knize hovoří jako o „mezníku ve vývoji ekonomie…Lidské jednání se rázem stává nejnekompromisnější a nejpromyšlenější obhajobou kapitalismu, která kdy byla sepsána. Má-li jediná kniha zvrátit ideologické klima posledních let, jež se stále silněji přiklánělo směrem k etatismu, socialismu a totalitarismu, pak je touto knihou právě Lidské jednání. Měla by se stát povinnou četbou všech, kteří věří ve svobodu, individualismus a tržní hospodářství.“

Nyní, téměř šedesát let od chvíle, kdy kniha vyšla poprvé, je namístě znovu promyslet význam a místo Lidského jednání v dějinách ekonomického myšlení 20. století.

Bude užitečné připomenout si stav, v němž se svět nacházel na konci čtyřicátých let. Stalin vnutil sovětský systém centrálního plánování celé Východní Evropě. Mao-Ce Tung se svou armádou právě obsazovali pevninskou Čínu.

V západní Evropě se prakticky všechny vlády pustili do „národního kolektivismu“, jak jej nazval německý ekonom Wilhelm Röpke – „kombinace potlačované inflace, politiky plné zaměstnanosti, regulace obchodu, státních monopolů, dotací, fiskálního socialismu a politiky levných peněz.“

Hospodářskou politiku Spojených států určovala, slovy Henryho Hazlitta z Newsweeku pár týdnů před jeho recenzí Misese, „ultra-keynesiánská ideologie“.

Ludwig von Mises se v Lidském jednání postavil nejen proti všem těmto tendencím, ale i proti dalším soudobým názorovým proudům v sociální filosofii, filosofii vědy, ekonomické teorii a metodologii a proti tehdejším hospodářsko-politickým návrhům. Rozebral základy, logiku a závěry všech aspektů kolektivismu.

V první části knihy Mises polemizuje s positivismem, behavioralismem, dialektickým materialismem a iracionalismem. Ukazuje, že každé z těchto pojetí přírody, člověka a společnosti je od základu mylné a jde proti správnému rozumění podmínkám lidského života a společenských institucí, jež nejvíce přispívají hospodářské prosperitě. Jako alternativu předkládá rigorózní obhajobu metodologického, politického a ekonomického individualismu.

Když vyšla kniha poprvé, dosahoval socialismus intelektuálního a politického vrcholu. Centrální plánování ekonomiky bylo považováno za vědeckou a pokrokovou cestu k hospodářskému rozvoji. Již v roce 1920 Mises tvrdil, že socialistické plánování je odsouzeno k neúspěchu. S odstraněním soukromého vlastnictví výrobních prostředků a potlačením trhů a cen nebude mít centrální plánovač žádný racionální způsob, jak určit ekonomickou hodnotu zdrojů. V Lidském jednání Mises tento argument doplnil ve snaze ukázat, že kalkulace založená na cenovém systému je nástrojem, jenž umožnil vznik komplexního řetězce dělby práce, bez níž by moderní civilizace nikdy nemohla vzniknout

Misesovy argumenty byly v jeho době předmětem opovržení, byly považovány za reakcionářské omyly člověka, který stojí mimo osvícenou ekonomii poválečné éry. Nyní, na počátku nového století, je zjevné, že to byl právě Mises, kdo nejlépe chápal zásadní chyby iluze socialismu a kdo chápal, proč socialistický experiment nakonec musí ztroskotat

V Lidském jednání je kritika socialismu zasazena do širšího kontextu podnětné teorie podnikatelského objevování. Na rozdíl od většiny tehdejších ekonomů byl Mises skeptický ke studiu tržního hospodářství pomocí matematických a imaginárních modelů „dokonalé“ rovnováhy. Rovnováha je podle Misese přinejlepším hraničním případem, jenž je užitečný k pochopení podmínek, za nichž by se tržní nabídka a poptávka koordinovaně vyrovnaly.

Jádrem jakékoli realistické teorie tržní ekonomiky je ale podle Misese uchopení nikdy nekončícího tržního procesu dynamických změn a přizpůsobování. Ústředním aktérem tržního procesu je podnikatel – tvořivý, na budoucnost zaměřený jedinec, který činí rozhodnutí a předvídá směr budoucí tržní poptávky. Podnikatel vymýšlí nové a lepší způsoby, jak zkombinovat výrobní faktory, aby uspokojil přání spotřebitelů. Právě podnikatel je neustále vystaven tržnímu testu, neboť v konkurenci s ostatními zjišťuje, zda je jeho jednání ziskové nebo zda utrpí ztrátu.

Teorie tržního procesu přivedla Misese ke kritice intervencionismu. Tržní hospodářství je spletitá síť vzájemné propojených a na sobě závislých jednání spotřebitelů, vlastníků a podnikatelů. Státní zásahy nevyhnutelně plodí distorze a nerovnováhy, které narušují relativně plynulé fungování tržního procesu. Mises uzavírá, že trh funguje nejefektivněji a nejlépe se přizpůsobuje měnícím se podmínkám, pokud není narušován vládními regulacemi.

V neposlední řádě Mises ve svých textech o penězích, úvěru a hospodářském cyklu (jeho vůbec první kniha byla v roce 1912 The Theory of Money and Credit) dokazuje, že inflace a hospodářské deprese jsou důsledkem vládní manipulace s množstvím peněz v oběhu. V Lidském jednání své poznatky rozvíjí a předkládá „rakouskou“ teorii kapitálu a úroku.

Dnes je obecně přijímanou skutečností, že socialismus je, jak před mnoha lety argumentoval Mises, vskutku nemožný. Státní zásahy jsou vnímány jako škodlivé a kontraproduktivní. Keynesovská ekonomie se netěší zrovna valné pověsti, inflace je chápána jako možná příčina nezaměstnanosti a recese spíše než jako jejich řešení. Zdá se, že Mises měl pravdu téměř ve všem.

¹ Tato recenze Misesovy knihy vyšla v roce 1996 u příležitosti 4. Vydání Human Action ve Foundation for Economic Education. Pro účely českého vydání mírně kráceno a upraveno.

Přeložil Martin Froněk, Liberální institut