Diskuse o tolerování stravenek coby přilepšení zaměstnancům je doprovázena zbytečnými poznámkami o jejich výjimečnosti, které prozrazují, že autoři žijí ve světě svých představ. Komentátor Páral (MfD 27. 2.) si zjevně nedal žádnou práci, když plodil svůj nesmysl o stravenkách. Za titulek k obrázku tvrdící, že stravenky jsou ve světě unikát, asi nemůže (to bude kvalifikovaná práce titulkového editora), za tvrzení v článku, že stravenky jsou jen u nás a ve Francii, už ano.

Existuje něco jako internet a Google a není problém zjistit, že např. Sodexo (dříve Sodexho Alliance) je dokonce ve Fortune 500, působí v 76 zemích, má obrat skoro 12 mld. euro, přes 800 tisíc klientů a 14 milionů příjemců. Ticket restaurant ticketsresto.com působí ve 40 zemích, obrat má skoro 10 mld. dolarů, klientů 430 tisíc a příjemců je 30 milionů. Existují i další mezinárodní stravenkáři (Chequer Dejeuner aj.).

Nejde tedy o nic česky zaprděně exkluzivního, ani o ekonomického exota. Jde jen o další ukázku novinářského šlendriánu.

Samotné stravenky nejsou nic, kvůli čemu by se měl zbořit svět. Už teď je praxe v jejich poskytování rozdílná: někde je dají bez ohledu na odpracované dny, nemoc či dovolenou, jinde hlídají každou neodpracovanou minutu. Někdo přispívá 50 %, jiný 90 %. Jedni dávají stravenky v hodnotě 60 Kč, jinde dvojnásobek.

Z toho soudím, že už teď se na to firmy dívají především jako na psychologický prvek motivace. I leckterý generální ředitel má lepší pocit, když má něco levně nebo (skoro) zadarmo. Ale stávkovat kvůli tomu, jako vyhrožují odbory? To je dětinské a populistické.