Rozhodnutí Bankovní rady České národní banky svými devizovými regulacemi zasáhnout – poměrně velmi silně – do české ekonomiky vyvolalo široký nesouhlas, snad jen s výjimkou známého bojovníka za české exportéry pana Grunda. Svůj jednoznačně kritický názor na tento krok jsem vyjádřil pár hodin poté, co bylo ve čtvrtek toto rozhodnutí ČNB vyhlášeno (viz zde), ale nyní se na to chci podívat z jiného úhlu.

Argumentace vedení ČNB (nebo snad jen většiny z tohoto vedení) byla primárně založena na tom, že si ČNB zvolila inflační cíl ve výši 2 % a že jsme jim tento cíl my, to jest subjekty české ekonomiky, svým ekonomickým chováním neumožňovali splnit. Je třeba říci, že to byl jejich cíl, nikoli náš. Ve svém každodenním rozhodování v roli výrobců, spotřebitelů (ale i spořitelů), investorů, vývozců a dovozců my žádný inflační cíl nemáme.

Jestli nějaký člověk něco jako podvědomý inflační cíl má, pak je to inflace nulová. Inflace je vždycky zlo, jak jsem napsal před 46 lety do své disertační práce, která byla právě na téma inflace. Inflace – není-li inflací "potlačenou" (repressed inflation) – je formou (cestou, metodou) řešení ekonomické nerovnováhy, čili není žádným ekonomickým ideálem, o který bychom měli usilovat.

Mne navíc zaujala ona dvě procenta. Proč zrovna toto číslo? Proč ne 1 %, nebo 3 % nebo jakákoli jiná hodnota? V každém případě je to znehodnocování peněz. Zaujalo mne to i proto, že jsme se v posledních letech se stejným číslem setkávali i v úplně jiném kontextu a měli jsme pocit stejné svévolnosti a stejného voluntarismu těch, kteří také hodnotu 2 propagovali.

Věřící v ideologii či náboženství globálního oteplování, resp. abych to upřesnil, v doktrínu lidmi způsobeného globálního oteplování (a hlavně je "reprezentující" politikové a někteří zaprodaní vědci) v jednu chvíli přišli na myšlenku, že by mělo být "povoleno" – nikomu jinému než přírodě – aby její globální teplota vzrostla během 21. století o dva stupně! Přírodě se samozřejmě nemá co radit a zejména se jí nemá diktovat vhodný či povolený vzestup teplot ve stupních Celsia (navíc, při vší spornosti odhadu, nechce se mi říci měření průměrné globální teploty, protože globální teplota se přímo měřit nedá).

Myslím, že v obou těchto případech jde o stejný typ uvažování. Je to absence pokory, je to ambice nás všechny řídit, je to hraní si na demiurgy našich osudů. Domysleli to naši členové Bankovní rady (dodávám, že mnou osobně vybraní a jmenovaní)?