Banky svůj "boj" s klienty jen tak nevzdají

Obvodní soud v Praze 5 včera rozhodl ve sporu o vrácení úvěrových poplatků ve prospěch klienta banky. Na průlomový verdikt čeká 128 tisíc klientů bank, kteří také žádají vrácení úvěrových poplatků. Hypoteční banka reagovala tvrzením, že rozsudek nezakládá precedent.

Už je to tady! Tak asi skandovali klienti advokátní kanceláře Toman, Devátý & partneři a vymahačské firmy BSP Lawyer Partners, kteří se domáhali vrácení poplatků za vedení úvěrových účtů po včerejším rozhodnutí soudu pro Prahu 5. Ten rozhodl o tom, že Hypoteční banka ze skupiny ČSOB musí vrátit svému klientovi vybrané poplatky ve výši více než čtyři tisíce korun a dalších osm tisíc musí zaplatit na soudních poplatcích.

Je to opravdu svým způsobem průlomové rozhodnutí. Po rozhodnutích soudů v Německu a vlně protestů bankovních klientů sice naprostá většina bank zrušila nenáviděný poplatek za vedení účtu k hypotéce, ale vracet peníze se nikomu nechtělo.

Není divu. Odhady hovoří o tom, že by, vzhledem k tomu, že lze vymáhat peníze až čtyři roky dozadu, mohlo jít až o čtrnáct miliard korun, které by banky svým klientům měly vrátit. A to by i stále extrémně ziskové české banky přece jen dost bolelo.

V sázce je 14 miliard

Připusťme ale, že ještě není definitivně rozhodnuto, protože předně v Česku není precedenční soudní systém a další spory mohou dopadnout jinak. Navíc vzhledem k nízké vymáhané částce se rozhodovalo jen v jedné instanci a rozsudek nemůže být přezkoumán v odvolacím řízení. A lze asi očekávat, že banky se čtrnácti miliard bez vleklého soudního boje nevzdají.

O tom, že bankám prohru přeje snad každý obyvatel Česka, snad s výjimkou rodin vrcholových bankovních manažerů a vlastníků bankovních akcií, nemůže být asi pochyb. O tom, kdo bude nakonec vítězem tohoto boje, se však určitě nebude rozhodovat u soudů, ale v běžné bankovní praxi.

Je zcela nesporné, že poplatky jsou zejména v případě úvěrových účtů pro banky naprosto zásadním instrumentem, protože jim dovolují tahat z klientů peníze tak, aby si toho příliš nevšimli a aby znesnadnily orientaci spotřebitele na trhu. Na všech reklamách na hypotéky jsou velkými písmeny ony hlášky "od 2,5 procenta úroku", ale RPSN, tedy to, kolik spotřebitel za půjčku zaplatí, se krčí někde dole v nečitelné velikosti. Je to úplně pochopitelné. Banky to dělají stejně jako zelinářka, která skládá do krabičky jahody a navrch dává ty největší a nejčervenější. Pak všechny v ulici mají stejně "hezké" jahody a cena se stanovuje podle toho, kolik šuntu mají u dna. Ani banky nestojí o příliš srozumitelnou informaci o ceně své služby, protože rovná a férová soutěž snižuje marže všem. Na náhlém zprůhlednění nikdo nevydělá.

A u nás banky vydělávají na poplatcích opravdu hodně a jejich výnosy rostou. Na všech druzích poplatků, tedy nejen těch za vedení úvěrových účtů, to poslední dva roky činilo okolo 50 miliard korun. Ještě v roce 2008 to bylo jen 38 miliard. A to je hodně ostré tempo. Zastaví to včerejší soudní rozhodnutí? Tomu snad nevěří ani největší optimisté z řad aktivistů bojujících proti bankovním manýrám.

Pokud budou banky skutečně donuceny, aby o klienty pro své hypotéky a spotřebitelské úvěry soutěžily opravdu férově a průhledně, a povede to ke snížení ziskovosti těchto obchodů, budou hledat jiné cesty, jak dohnat marži, a nejspíše se dočkáme dalších inovativních postupů, jak z lidí vyrazit nějakou korunu navíc při jiných službách. Banky se nově snaží zpoplatnit všechny další služby, které dosud poskytovaly k úvěrovému účtu za paušální poplatek. Například u Flexibilní hypotéky Komerční banky sice zmizel poplatek za vedení účtu, ale zjevil se jiný za onu deklarovanou flexibilitu, což je mimochodem jistě zdůvodnitelné. Pohnou se poplatky za interní odhady nemovitostí či další úřední úkony spojené se stavbou nebo převedením majetku, zřízením a zrušením zástavního práva a tak dále.

Číst malá písmena

V posledních letech lze velmi dobře vysledovat, že tím, co nejvíce letí, je zpoplatňování operací s hotovostí, kdy třeba výše poplatků za příjem mincí z tržeb od obchodníků dosahuje třeba i deseti procent ze složené částky.

Prostě pořád to bude boj mezi bankou a jejím klientem. To je prostě trh, na němž někdo nabízí své zboží a služby a chce za ně dostat zcela logicky co nejvíce. Stejně jako každý zaměstnanec stojí o co nejvyšší mzdu, tedy o dosažení co nejvyšší ceny své pracovní síly. A na druhé straně stojí spotřebitel, který chce nakoupit co nejlevněji. A k tomu potřebuje srozumitelné a přehledné informace. Z toho je zřejmé, že zrušení poplatků z úvěrů a přechod na soutěž pouze úrokovou sazbou je krokem vpřed. Přesto i nadále bude důležité se před přijetím nabídky jakéhokoli finančního produktu pořádně rozmyslet a dobře přečíst i to, co je malými písmenky. A porovnávat, porovnávat, porovnávat.

MfD, 19.4.2013

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO