Důchodová reforma je nutná. To zaznívá z úst všech politiků. Ale, jak ji udělat a nerozzlobit si voliče. Předem musím podotknout, že mé věkové kategorie se změna důchodu už netýká. Je ovšem možné, že se mne stejně dotkne, a to tím, že nám ještě přidají nějaký ten měsíc navíc, abych si toho důchodu neužíval moc dlouho.

Kdo zná trochu daňové zákony, ví, že DPH je nejsnáz vybíranou daní, protože ji jiný odvádí a jiný ji platí. Laicky řečeno platí ji konečný spotřebitel, ale odvádí ji za něj poslední obchodník. Proč by se vláda měla zabývat problematikou daňových úniků, které stojí ročně rozpočet miliardy korun. Její hlásání o reorganizaci daňové správy je pouhé čeření vody. Zase tam budou dál sedět neschopní úředníci, kteří nic neodhalili v minulosti. Budou snad po reorganizací lepší nebo kvalitnější? Na to se odpověď teprve hledá. A protože stát to již ví, tak odůvodňuje svoji neschopnost plnit státní rozpočet výběrem jiných daní svým návrhem na provedení reformy formou zvýšení DPH. DPH je příjmem státního rozpočtu, ale určitý podíl z něj dostávají i další instituce jako obce a kraje. Už vidím, jak stát bude měnit pravidla o rozpočtovém určení daní a převádět peníze na vyrovnání schodku na důchodovém učtu.

Mám dvě děti, které by se mohly v roce 2013 rozhodnout, jestli vstoupí do fondového důchodového systému, ale jako ekonom jim budu radit, aby to nedělaly.

Proč?

S manželkou si pravidelně spoříme na penzijní připojištění a z vyúčtování každý rok pouze zjistím, že mi fond pouze v lepším případě uchoval mnou vložené peníze. Porovnáním výnosu a inflace je to tak fifty – fifty. Takže jaká by to byla výhoda pro dnešní mladou generaci spořit si na důchod v soukromém fondu, když v důchodu tam, budu zase mít pouze peníze, které si naspořím. A ty možná ani nedostanu všechny, protože opět bude zachován princip solidarity, co po mně zbude, dostane v důchodu někdo jiný, kdo bude mít to štěstí a bude žít déle.

Opět se tak vracíme k jakémusi kočkopsu, který se nazývá důchodová reforma a z kterého budou mít výhodný příjem jiní, jen důchodci to nebudou.

A co se týče prodlužování věku odchodu do důchodu. Začnu malým vyprávěním z minulosti. Kamarádův dědeček, prvorepublikový živnostník, po roce 1948 přišel nejen o svoji pekárnu, ale i o veškeré úspory na důchod. Musel nastoupit jak zámečník do továrny. V době, kdy již jiní odcházeli do důchodu, on musel dál pracovat, protože jeho léta strávená podnikáním mu nebyla uznána jako odpracovaná. Takže v sedmdesáti letech nakonec dostal invalidní důchod, protože strčil svoji ruku do nůžek na plechy a přišel o čtyři prsty. Teprve potom byl uznán za neschopného práce. Trochu krutá realita.

A tak si nedovedu představit, že řada profesí bude schopna v prodlouženém věku ještě vykonávat profesi s odpovědností. Nebo snad náš stát předpokládá, že profese, které již nejsou schopné práce ve věku podstatně nižším, budou na tom v budoucích letech zdravotně lépe a budou vykonávat náročné profese?

Nový penzijní systém by měl dát takovému člověku možnost odejít do důchodu dříve i s tím, že si bude na tento dřívější odchod spořit a splní si léta požadovaná pro přiznání státního důchodu.

Pořádná důchodové reforma bude musel teprve přijít, ale ještě to bude mnoho let trvat.