Drastický růst cen energií v pátek ovládl debatu v EP. Naplňuje se to, co jsem tu celý rok předvídal. Kolegové poslanci najednou chtějí hasit požár, který svým aktivismem zažehli. Pikantní je to zejména u zeleno-rudé levice, která nejhorlivěji prosazovala drakonická opatření v boji s uhlíkem. Teď začínají poznávat, jak se jim snění o raketovém přechodu do bezuhlíkového světa vymyká z rukou. Chtěli hasit planetu bez ohledu na lidi, ale zažehávají požár bídy a sociálních nepokojů.

Růst cen energií – elektřiny, plynu i ropy – má víc důvodů. Není to jen zvýšená poptávka po karanténách, zejména v Číně a USA, nebo ruské taktizování s dodávkami plynu, jak se teď běžně uvádí. Velký podíl má dramatický nárůst cen emisních povolenek, který před časem iniciovala EU a pak ho přirozeně využili (sázkou na jistotu) různí spekulanti. Velkou roli hraje situace na rozkolísaném trhu v Evropě. Málo foukalo, větrné elektrárny nevyrobily dost elektřiny. Trh se děsí plánovaného odstavení jaderných elektráren v Německu. Raketově proto roste poptávka po plynu. Jenže loňská zima byla dlouhá a v zásobnících je ho málo. Přírodovědci navíc předvídají, že přicházející zima může být hodně tuhá (což potvrzuji – někteří ptáci odletěli dřív).

Frans Timmermans, který v EU zodpovídá za klima politiku, situaci bagatelizoval, jak je jeho dobrým zvykem. Můj projev byl přesně opačný: naše dekarbonizační plány jsou vražedné. Nejsou ani vzájemně provázané. Zastavme je, dokud je čas. Udělejme nejdřív precizní dopadové studie, Jinak to zdiskredituje nejen zelenou agendu s potřebnou péčí o životní prostředí kolem nás, ale rozvrátí to celou EU.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za ODS