Před necelými dvěma týdny pronesl předseda Evropské komise Barroso v Evropském parlamentu svůj výroční projev, ve kterém vyzval, aby se Evropská unie více integrovala a vytvořila federaci. Vůbec si nejsem jistý, že by si většina občanů EU přála nyní federaci. Já mezi ně tedy určitě nepatřím. Barrosova výzva je motivována více než skutečným zájmem o federaci zájmem o řešení fiskálních potíží jižní Evropy.

Jinými slovy Barroso ve skutečnosti nevyzývá k vytvoření federace, ale k penězovodu ze severu na jih Evropy. Tedy nikoliv pomoc potřebným v nouzi, ale morální hazard. A protože stávající legislativa EU neumožňuje hladké uskutečnění tohoto penězovodu, tak je tady Barrosova výzva k federaci a spousta vzletných slov a slovních spojení. Vzdala by se v té Barrosově avizované federaci např. Francie svého křesla v Radě bezpečnosti OSN ve prospěch evropské federace? Zcela určitě ne.

Barrosova evropská federace a fiskální transfery ze severu na jih by zcela jistě pomohly velkým finančním skupinám a bankovním institucím, běžný občan Řecka, Portugalska nebo Španělska by z toho stejně mnoho neměl. Ono totiž Německo (a pár dalších států severní Evropy) není a nikdy nebude tak bohaté, aby zaplatilo stejnou životní úroveň pro celou Evropu.

Integraci v Evropě není možné uměle nedemokraticky urychlovat, a pokud by ke vzniku federace přesto v relativně krátké době došlo, tak to ve skutečnosti integraci poškodí. V té Barrosově avizované federaci by zůstala zejména Francie Francií, Německo by platilo a ostatní malé státy Evropy by skutečně ztratily svoji suverenitu - nikoliv ve prospěch nové evropské federace, ale ve prospěch Francie (podporované Itálií a Španělskem).

Autor je ekonom