Je to tristní: sledovat něco, co člověk zná se všemi zoufalými konotacemi z historie, jak se to opakuje v přímém přenosu a jak snad půlka Evropy opět věří v nápravu něčeho, co z podstaty napravit nelze. Jen je to tentokrát ta druhá půlka Evropy – oproti stavu před pětadvaceti lety.

Gorbi zachraňuje euro

Evropský parlament schválil soubor opatření, která mají zamezit opakování krize, mezi nimi i automatické uvalování tvrdých finančních sankcí na země, které nedodržují rozpočtová pravidla eurozóny. Kdyby někdo chtěl vědět, jaká ta pravidla v současnosti jsou, odpovědi by se nedočkal. Žádná pravidla fakticky neexistují, protože kdyby existovala, tak je na uplatnění sankcí zralé i Německo, jelikož limit na státní dluh ve výši šedesáti procent HDP překračuje už téměř o polovinu.

Tento evropský soubor opatření je produktem myšlení osob, které se stále ještě navzájem ujišťují, že to, co dělají posledních osmnáct let, dělají dobře a jen nepřízeň osudu a pár ošklivých politiků na evropské periferii můžou za to, že Evropa stojí před největší katastrofou od druhé světové války v podobě rozpadu uměle a velmi nezodpovědně vytvořené společné měny euro.

Michail Gorbačov tváří v tvář rozpadu sovětské ekonomiky také pořád tvrdil, že socialismus je správná myšlenka, jen nesprávně uplatňovaná, a že stačí něco opravit, přestavět a bude zase dobře.

Zrodila se přestavba hospodářského mechanismu, ale již v té době většina racionálních ekonomů v Moskvě věděla, že je konec.

Z podstaty vadný systém nemohl dál přežívat.

V Bruselu se pustili do přestavby mechanismů eurozóny. Velká část ekonomů přitom také již chápe, že není co přestavovat. Jen je třeba najít místo, kde nechal tesař díru. Evropa si vlastnoručně vykopala europast, ze které není úniku. Přesněji řečeno: únik z ní ožebračí desítky milionů lidí. A každou chybu miliony lidí odskáčou zbytečně. Přitom euro v současné podobě přežít nemůže.

Dav jásá a chudne

V miliardových palácích však stále budují "evropskou myšlenku". Budeme mít evropskou hospodářskou vládu. Aby měla s čím hospodařit, tak zavedeme první evropskou daň z finančních transakcí. Prima nápad. Davy zajásají, když se sáhne na banky. Nikoho nezajímá, že ty banky stojí na hraně bytí a nebytí a každé jejich oslabení může vyvolat nebezpečné otřesy, které nevyhnutelně budou muset být řešeny z kapes lidí v tleskajícím davu. Protože když banka zkrachuje, tak "obyčejný člověk" přijde o prachy, které si u ní uložil. Takže tu máme další přestavbu. Budeme jí věřit?

MfD, 29.9.2011

Autor je šéfredaktor týdeníku Euro