Nepoužitelný věžák coby analogie eurozóny

V mém rodném městě stojí opuštěný mrakodrap. Má 68 metrů a 22 podlaží. Každý chachar ho zná: důkladně zavřená a hlídaná budova na Ostrčilově ulici, čnící z ploché roviny Moravské Ostravy jako bolavý palec.

Když ho v šedesátých letech stavěli, měl to být symbol budoucnosti. Že dolaroví imperialisti stavějí mrakodrapy? To dokážeme v socialismu taky! Bytový dům byl dokončen právě včas, aby se v roce 1968 kolem něj projely tanky Rudé armády.

Postupně se ukazovalo, že věžák není tak zcela vhodný k trvalému obývání. Budova se ve větru kymácela, při stavbě nebyly dodrženy základní bezpečnostní předpisy (třeba požární). Kvalita provedení také nic moc. Nájemníci byli vypovězeni a po nějaký čas zde sídlily aspoň úřady a firmy. Nejvyšší patra byla zavřena natrvalo, postupně se vyklízela i patra nižší. V roce 2013 usoudily úřady, že objekt je příliš nebezpečný jako celek, a vyexpedovaly všechny zbylé organizace někam jinam. Od té doby je dům opuštěn.

Statika domu je pofiderní, nejen kvůli zhoršené kvalitě stavbařských prací, ale i proto, že Ostrava je poddolovaná jak ementál. Dokud se podzemní prostory udržovaly, jakžtakž to šlo. Jenže uhlí se na území města přestalo těžit v roce 1994 a od té doby se osiřelé důlní chodby hroutí nebo jsou zaplavovány vodou. To je samozřejmě znát i na povrchu, který se hýbe. Vysoká, štíhlá a těžká konstrukce ostravského mrakodrapu je pro takové nestabilní podmínky mimořádně nevhodná.

Městská část Moravská Ostrava by se „domu hrůzy“ ráda zbavila, ale nikdo neví jak. Všude kolem jsou obytné budovy, takže jej nemůžete jen tak naládovat dynamitem a poslat k zemi. Nechat jej spadnout samovolně, to by bylo ještě horší. Jediné reálné řešení je sundavat z něj postupně vyšší patra a zkrátit jej tak na nějakých 8-9 podlaží, které už by snad dokázaly stát. Že to bude řešení drahé, to je velmi jisté, proto se odkládá. Navíc byly při stavbě budovy na fasádu použity tzv. boletické panely, které obsahují azbest, takže i jejich likvidace vyjde na nějaké peníze.

Prostě: zapeklitá situace.

*****************************

Dneska jsem se takhle s jedním známým bavil o Itálii a o euru, když mi došlo, že ostravský mrakodrap je určitou analogií eurozóny.

Rozměry celé věci byly přešvihnuty; aktuálně má 19 členů, přičemž kdyby jich bylo pět, byla by podstatně stabilnější. Imperialisty s jejich zpupným dolarem musela Evropa dohnat a předehnat, jenže základní technické normy nebyly dodrženy už při stavbě samotné. Se splněním maastrichtských konvergenčních kritérií se fixlovalo, členské státy je nedodržují dodnes. Průměrné zadlužení celé eurozóny je přes 88 % HDP a jednotlivé státy překračují tuto hodnotu i dost podstatně (tabulka), ačkoliv podle kritérií stability společné měny by nikdo neměl mít přes 60 % HDP veřejného dluhu.

Němci mají pěkné slovo Fehlkonstruktion, chybná konstrukce, které se dá stejně dobře použít pro ostravský mrakodrap, jako pro eurozónu (a skeptičtí ekonomové jej také již dlouho používají). Jenže co s takovými konstrukcemi? Odstřelit nemožno; čekat, až spadnou, také nejde.

Nezávidím našim slovenským sousedům, kteří se do eurobaráku nechali nalákat. Teď pozorují svět pod sebou někde z šestnáctého patra bez výtahu a schodiště. (Neboť z eurozóny se oficiálně odejít nedá.) Půjde-li jednoho dne kolísavý věžák k zemi, budou přitom uvnitř. My jsme zatím vně, což je lepší. Nejspíš nás létající suť taky zabolí (určitě), ale radši venku, než uvnitř.

Hlavní rozdíl mezi ostravským věžákem a eurozónou je v tom, že u nestabilního domu na Ostrčilově ulici není myšlenka na jeho redukci žádné tabu. Jiná věc je, kdo to udělá a za kolik, ale o různých alternativách se aspoň uvažuje.

Eurozóna takovou svobodu uvažování nemá. Kromě Fehlkonstruktion nám němčina – ústy jisté věčné kancléřky – dala i slovo alternativlos, něco, co nemá žádné alternativy. Když před pár dny italský prezident odmítl kandidaturu profesora Savony na post ministra financí, učinil tak proto, že si starý vlk dovolil vůbec říci, že je nutno mít nějaký plán B.

Věžák eura, podepřený nejistými trhy, prostě nesnese ani takových pár slov. Velmi varovné.

*****************************

Hudební epilog
„I like to move it, move it“ – pokud nejde zrovna o věžák, tak proč ne.

*****************************

Převzato z Kechlibar.net se souhlasem autora

Vážení a milí čtenáři, pokud mne chcete nyní podpořit, aktuálně by Vaše příspěvky uvítal spíše projekt mé první knihy na serveru HitHit.cz.

Cílovou částku jsme již překonali, ale případný výnos navíc bude jedině užitečný (proč, to se dozvíte zde)

HitHit.cz – Zapomenuté příběhy