Hovoří se o lokalitách Šumný důl a Červená jáma v Krušných horách. Dalšími kandidáty jsou Slavíč v Beskydech, Smědavský vrch v Jizerských horách, Velká Morava a Spálená v Jeseníkách.

Potřeba výstavby nových přečerpávacích vodních elektráren (PVE) je zřejmá. V posledních letech dynamicky vzrůstá výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE), které jsou charakterizovány obtížně předpovídatelnou výrobou a prakticky nulovými možnostmi regulace (zvláště větrné a fotovoltaické elektrárny). Operátoři elektrických sítí tedy musí zvládat nejenom kolísání spotřeby, což je v dnešní době dostatečně technicky zvládnutý problém, nýbrž mnohdy i výrazné a rychlé kolísání výroby, které jim dost komplikuje život.

Stačí si představit modelovou situaci, kdy z důvodu aktuálních přírodních podmínek začne před vrcholem odpolední odběrové špičky náhle klesat výroba elektřiny z OZE, zatímco spotřeba vzrůstá, takže celý systém rychle směřuje k deficitu výroby. Vzhledem k zmiňovanému rostoucímu zastoupení OZE ve výrobním mixu se stále častěji setkáváme s opačným scénářem, kdy je Všemohoucí momentálně příznivě nakloněn zvýšené výrobě v OZE, ovšem spotřeba v rámci denního diagramu klesá, takže systém naopak směřuje k přebytku výroby. V takových chvílích jsou PVE k nezaplacení, protože podle požadavků síťového operátora mohou rychle přepínat z generátorového režimu (výroba) do čerpacího režimu (spotřeba) a naopak, a to samozřejmě i vícekrát v průběhu dne či noci.

Uvažované lokality pro výstavbu PVE v ČR (Zdroj: idnes, převzato z materiálů MPO ČR)

V diskuzích o nepříznivém vlivu OZE na stabilitu provozu elektrizační soustavy se občas objevuje argumentace v tom smyslu, že operátor sítě musí tak jako tak dimenzovat regulační zdroje (mezi něž PVE patří) mimo jiné i na pokrytí výpadku výroby největšího bloku v soustavě, kterými jsou v případě ČR bloky JE Temelín (1000 MW). Takto zahájená argumentace pak promptně směřuje k závěru, že problémy s regulací a souvisící technická opatření jsou vlastně podmíněny velikostí bloku Temelína a nikoliv provozem OZE, protože výkon jednotlivých výroben OZE je ve srovnání s Temelínem zanedbatelný.

Pominu-li celou řadu dalších technických faktorů, tak na OZE je nutno nahlížet jako na skupinu zdrojů chovajících se jako onen zmiňovaný „největší blok v soustavě“. Společným jmenovatelem jejich „stádnosti“ je bezprostřední závislost na klimatických vlivech. V případě ČR není problém tak vyhrocený, nicméně už nyní se výkon našich fotovoltaických elektráren blíží 2000 MW, což odpovídá celému Temelínu. Budeme-li předpokládat nahodilé kolísání výkonu v závislosti na počasí v průběhu letního odpoledne např. v rozmezí 70%, tak nám v soustavě začne „lítat“ 1400 MW. Ve velkých soustavách jsou důsledky ještě výraznější. V Německu je instalováno 26 000 MW ve větrných elektrárnách, přičemž v průběhu „zvláště vydařených dnů“ kolísá výroba o 20 000 MW, takže v soustavě „lítá“ 20 temelínských bloků, a to prosím pouze z větru. Němečtí operátoři sítí tyto stavy doposud zvládají. m.j za pomoci jedné z největších evropských PVE Goldisthal v Durynsku s výkonem 1060 MW (4 x 265 MW). Mimochodem, česká PVE Dlouhé stráně s 650 MW (2 x 325 MW) se na evropské mapě rovněž neztratí.

Jinými slovy: nové PVE bezesporu naleznou uplatnění na evropském energetickém trhu, který se stále více zasycuje OZE. Ostatně to je důvod, proč se do jejich výstavby ostře tlačí nejenom státní či polostátní energetické firmy, nýbrž i soukromý kapitál.

Vraťme se však do Čech. Šedivý je beton nových elektráren, zelený je strom legislativy. Soukromé investory nových PVE v českých horách čeká skutečná křížová cesta. V první řadě je nutné zdůraznit, že prozatím se jedná pouze o vytipované lokality, v kterých profil terénu a další faktory technicky umožňují postavit nové PVE. S přesunem projektu z fáze investičního záměru do fáze přípravy se začnou objevovat překážky. Nové vodní dílo musí být zapracováno ve všech druzích územně plánovací dokumentace, což je v ČR sysifovský úkol. S vysokou pravděpodobností lze předpokládat neřešitelné diskuze o horách, národních přírodních rezervacích, chráněných územích, lokalitách Natura 2000, lesích, rostlinách, ptácích, hmyzu, odtěžování a přemísťování hornin a stavebního materiálu, milionech jízd těžkých nákladních automobilů, poškozování rázu krajiny. Rovněž vyjadřuji silné pochybnosti, že zastupitelstva dotčených obcí budou s projekty souhlasit, což je klíčová podmínka realizovatelnosti jednotlivých projektů.

Zajímavá situace nastane u našich západních sousedů, kde otázka výstavby nových PVE již zanedlouho zřejmě dostane navíc i politickou dimenzi. Spolu s výstavbou vedení se stane jedním ze zásadních budoucích prubířských kamenů radikálních „zelených energetiků“ typu Hanse-Josefa Fella s vizemi o energetice založené většinově a v budoucnu výhradně na OZE. Pokusil jsem se objasnit příčinnou souvislost mezi zvyšujícím se podílem OZE a nezbytností posilování regulačních schopností sítí a akumulace energie. Z technického úhlu pohledu platí jednoduchá přímá úměra: čím více OZE, tím vyšší potřeba zdrojů regulačního výkonu, včetně nových přečerpávacích elektráren. A pokud se někdo domnívá, že tuto závislost třeba zruší hlasováním v parlamentu, tak se mýlí.

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora