Rusko stále neplní smluvní závazky a ruský plyn do států EU neteče již téměř 14 dní. V uplynulých týdnech proběhla řada jednání, počínaje misí Topolánka v Kyjevě a Moskvě, jednání zástupců Ruska a Kyjeva v Bruselu, poté jednání slovenského premiéra v Moskvě a nakonec jednání Rusko – Ukrajina na nejvyšší úrovni v Moskvě. Každé takové setkání bylo zakončeno tím, že už plyn poteče, a přesto do států EU neproudí stále ani kubík. Poslední jednání mezi ukrajinskou premiérkou Tymošenkovou a Putinem trvalo údajně 10 hodin a stanovilo jak rámec cen plynu pro Ukrajinu, tak i ceny za transport přes její území. Nyní má proběhnout technické jednání mezi Gazpromem a Naftogazem o realizaci této dohody. Ukrajina podle posledních zpráv prosadila také to, že se plynovod na jejím území nebude privatizovat, a to ani do ruských rukou. Na místě je však velká obezřetnost, neboť zatím Rusko i Ukrajina naslibovaly mnohé a nesplnily nic.

Slovensko se kvůli plynové krizi chystalo obnovit provoz nedávno odstavené jaderné elektrárny v Jaslovských Bohunicích. Slovensku pomáháme i my ze svých dodávek přes Německo. K tomuto řešení bylo nutné obrátit tok plynu v potrubí mezi Českem a Slovenskem, což mohl být zajímavý technický problém. Ten už je vyřešen, a Slovensko tak bude moci zrušit omezení spotřeby plynu pro své firmy.

Obavy z toho, že Rusko dříve nebo později použije dodávky plynu jako politickou zbraň, se tak naplnily nečekaně rychle. Z této situace bude nutné vyvodit zásadní změnu energetické politiky celé EU. Přitom se jako řešení současné krize opět objevují staré návrhy na přímé dodávky z Ruska plynovodem pod Baltem nebo jižní plynovod Nabucco, který by vedl ze států na Blízkém a Středním východě přes Turecko dále do zemí EU. Tyto nové trasy plynovodů by mohly sloužit jako rezervní v podobných případech, jako je tento. Nicméně zásadní je něco zcela jiného. V Evropě je tím omezení spotřeby energie z dovážených zdrojů a náhrada dovozu vlastními zdroji, z nichž na první místo patří jaderná energetika a obnovitelné zdroje energie. Oba tyto zdroje by měly sloužit k postupnému snižování dovozu plynu z politicky nestabilních oblastí.

Zdá se, že bychom i v našich podmínkách měli dát oběma druhům energie jasnou zelenou, protože v případě jaderné energie máme navíc velmi zajímavé zásoby uranové rudy. U obnovitelných zdrojů bychom měli přehodnotit i jejich strategický význam a při využití sluneční a větrné energie tyto programy ještě více podpořit v rámci projektů podporovaných finančně z prostředků EU i z národního energetického programu. Výstavba elektráren na vítr by měla být podporována i tím, že jejich budování nebude možné odmítnout v místních referendech, ale pouze na vybraných lokalitách podle zákona.

Dlouhá jednání mezi Moskvou, Kyjevem a EU jsou jasným důkazem, že Rusko ani Ukrajina nejsou spolehlivými partnery. Rusko je navíc schopno blokovat dodávky do EU i několik týdnů, a to i za cenu toho, že by plyn bez užitku pálilo. Nedejme se proto vydírat a jednejme především ve svém zájmu, který se objektivně kryje se zájmy celé EU.