Kodaňská konference s její monstrózní okázalostí je reálnou skutečností. Nezbývá než se pokusit vytěžit diamanty racionálna z velehor hlušiny – třeba z hlediska elektroenergetiky.

Ačkoliv se tomu mnozí členové a příznivci Mezivládního panelu pro změny klimatu (IPCC) po mnoho let urputně bránili, museli se nakonec sklonit před fyzikální realitou a seriozními (tj. ideologicky nezkreslovanými) prognózami světové energetické produkce.

Dr. Rajendra Pachauri, nejvyšší šéf IPCC, se zcela jasně vyjádřil o jaderných elektrárnách už v červnu tohoto roku na fóru o klimatických změnách v Manile:

"Jaderná energie je řešením (problému klimatické změny), avšak není to řešení (vhodné) pro každou zemi na světě. Potřebujete určitou infrastrukturu, inženýrské schopnosti a bezpečnostní standardy, které musí být velmi přísně dodržovány. Ne každá země toto může zajistit“.

S tímto stanoviskem se mohou jednoznačně ztotožnit i zástupci jaderného průmyslu. Dokonce bych si dovolil tvrdit, že s některými zeměmi aspirujícími na jaderný program mají jaderní odborníci ještě větší problém než zástupci environmentálních kruhů. I z toho důvodu, že už od černobylské havárie je jaderný průmysl celosvětově „házen do jednoho pytle“, ačkoliv v případě jiných průmyslových technologií tomu takto není.

Dr. Pachauri je absolventem technické univerzity, takže v otázce možných důsledků politiky radikálního omezování emisí skleníkových plynů na světovou energetiku je schopen rozeznat hranici mezi zbožným přáním a reálným budoucím vývojem. Bohu díky (alespoň) za to, protože v prostředí zavilých environmentálních bojovníků se jedná o menšinový názor. Jako protipól mohu například uvést autory studie Energetická revoluce, sponzorované Greenpeace, kteří neměli problém postavit světovou energetiku na harmonické symbióze energetických úspor, obnovitelných zdrojů a zemního plynu, aniž by se přespříliš zabývali „podružnostmi“ typu, zda je jimi navrhované řešení za daných technologických, časových a ekonomických okrajových podmínek vůbec realizovatelné.

Uvidíme tedy, zda nalezneme nějakou zmínku o jaderné energii v závěrečné deklaraci kodaňské konference. Není to však vůbec důležité. Jaderný průmysl žije svým vlastním životem, chcete-li vlastním ekonomickým cyklem. Celosvětově je plánována výstavba až jednoho sta jaderných bloků v následujícím desetiletí, ať už se pánové a dámy na konferenci usnesou na čemkoliv.

(Zdroj: UN Climate Change Conference Copenhagen)

Převzato z Nejedly.blog.idnes.cz se souhlasem autora