Martin Roman měl zřejmě dvě herní varianty. Vyšla ta druhá

Odchod nejmocnějšího manažera v České republice vyvolal logicky obrovskou pozornost a vzhledem ke způsobu provedení i množství spekulací o důvodech, které k tak překvapivému kroku vedly. Pokud se pokusíme o střízlivou analýzu toho, co se stalo a jaký je výsledek, musíme dojít k tomu, že Martin Roman nepadl, ale provedl manévr, jehož důvody a hlavně důsledky jsou zatím stále velmi nejasné.

Nejspíš i jemu samému bylo zřejmé, že pro další funkční období bude svou pozici hájit jen velmi těžko. Vlků, kteří mu zezadu dýchali na krk, bylo poměrně hodně a stále jsou nejspíše dost hladoví. Lze si představit, že pro jeho velkou hru existovaly dva scénáře. První počítal s tím, že díky rozhádanosti koalice bude možné pozice ubránit a ve funkci setrvat, protože útočníci nebudou jednotní a bude možné je stavět proti sobě. Druhou variantou byl pak nejspíše řízený odchod, kdy na jeho místo nastoupí někdo z jemu nejbližších lidí a ČEZ popluje stále ve stejném kurzu. Vypadá to, že došlo na druhou variantu.

Je tedy logické ptát se, proč nevyšla varianta číslo jedna. O střídání v čele ČEZ se mluví vlastně od nástupu Nečasovy vlády. Čas od času se objevovaly kuloární zvěsti o nazlobených politicích, kteří mají Martina Romana plné zuby a dříve nebo později s ním zametou. Za pár týdnů ale stejný politik velmi umírněně hovořil o tom, že vlastně není adekvátní náhrada, na níž by bylo možné najít politickou shodu. Něco se tedy asi stát muselo. Deník MF Dnes přinesl den po bleskové personální rošádě informaci o tom, že existují doklady potvrzující po trhu léta kolující fámy o spojení Martina Romana s plzeňskou Škodovkou, v jejímž čele stál před nástupem do ČEZ. Existence takového vztahu by byla jistě vážným problémem, který by musela vláda řešit. Samozřejmě pokud jsou dokumenty vlastněné MF Dnes věrohodné a lze prokázat jejich pravost.

Každopádně Martin Roman jakýkoli vlastnický vztah ke Škodě Holding popírá a popírat nepochybně bude i nadále. Zajímavé je ale popřemýšlet, kde se dokumenty, po nichž čas od času investigativní novináři slídili už řadu let, vlastně vzaly a proč zrovna nyní. Mají skutečně souvislost se švýcarským šetřením privatizace Mostecké uhelné? Má to svou logiku. Appian byl tím, kdo privatizoval jak Mosteckou uhelnou, tak Škodu Holding. Pak ale došlo ke štěpení, a to neprobíhalo zrovna v dobrém. Vlastníci Škody Holding se dohadovali velmi ostře s vlastníky Mostecké uhelné o finanční vyrovnání.

Nyní firmu po mostecké části Appianu ovládá Pavel Tykač. S dírou v zemi jistě získal i množství dokumentace z divokých dob privatizačních. Ale Pavel Tykač se také velmi ostře spoří s ČEZ o ceny uhlí a spor dohnal až do Bruselu. Martin Roman se v rozhovoru, který týdeník Euro v tomto čísle přináší, vůči Tykačovi dost ostře vymezuje a otevřeně hovoří o tom, že mostecký uhlobaron by hodně rád viděl, kdyby čerstvý šéf dozorčí rady ČEZ z pozic v energetickém gigantu úplně zmizel. Není samozřejmě nikde psáno, že zmíněné dokumenty držené MF Dnes jsou skutečně pravé, ani že by k nim kdy v minulosti měl Romanův nepřítel jakkoli blízko, nebo že by s nimi třeba nějak účelově manipuloval, ale znalec poměrů o tom musí přinejmenším přemýšlet.

A pak je zde druhá velká hra, kterou je dostavba temelínské jaderné elektrárny a ostrý souboj tří mocnými vládami podporovaných uchazečů o dodávku století. Po trhu kolují informace, že v názorech na to, kdo by měl Temelín dostavět, se Martin Roman dost příkře rozcházel s pražskou lobbistickou scénou. Preferoval prý francouzskou Arevu, zatímco zbytek mocných se dokázal lépe najít v konkurenčních nabídkách. Navíc způsob provedení tendru připravený vedením ČEZ dost omezoval obvyklou českou tvořivost v oboru provizního podnikání. Je docela možné, že i odtud zafoukal vítr silnější, než jakému je schopen odolat i tak zkušený muž, jako je Martin Roman.

Každopádně pokud se někdo pokusil Romana aktivně sesadit, je jeho úspěch zatím velmi omezený a je vidět, že kdo tyto hry hrát umí, tak je prostě hrát umí. Leč není všem dnům konec a vlci stále cítí svou šanci. Nyní bude hodně záležet na Danielu Benešovi, zda prokáže, že se od svého učitele něco naučil.

Týdeník EURO 38/2011, 19.9.2011