Vlastně se nic nestalo. Jen zima byla trochu delší. Přesto zásoby plynu v Evropě poklesly natolik, že za něj zaskakuje uhlí. Co ale zaskočí, až uhlí skončí?

„Evropa nemá dostatek zemního plynu, kontinent se proto vrací k uhlí,“ tak zněl v polovině června titulek zprávy ČTK, kterou iUhli.cz převzalo (zde). Příznivci obnovitelných zdrojů ji budou interpretovat nejspíš jako důkaz toho, jak je potřeba zrychlit jejich výstavbu, aby konečně mohly nahradit oba fosilní zdroje. Z pohledu energetické nezávislosti to je jednoznačně správně. Jenže z pohledu energetické bezpečnosti to již správné není.

Skutečnost, že zásoby plynu kvůli vyšší spotřebě a nižším dodávkám z Ruska poklesly na pětileté minimum, je varovná. To bez diskuze. Dává mimo jiné za pravdu všem, kteří varují před prohlubováním závislosti na dovozu plynu z Ruska. Nebo vůbec před dovozem v energetice (včetně dovozu samotné elektřiny). Současně tato skutečnost ukazuje, jak křehkým organismem je současná energetika. A to, jak důležité je mít k dispozici stabilně pracující zdroje. Což je však v zásadním rozporu se směrem, kterým se země EU na nátlak Bruselu vydaly.

Protože při současné úrovni technologií nejsou obnovitelné zdroje těmi, které je možné označit za stabilně fungující. Nicméně Evropská komise, Evropský parlament a předsedové vlád či prezidenti zasedající v Evropské radě před tímto faktem stále zavírají oči. Jenže jejich uspokojení z toho, že EU je „klimatickým lídrem“, žárovky v případě problémů nerozsvítí. Zanedbávají tak všichni svoji povinnost co nejlépe sloužit svým zemím.

Kombinace jádro, OZE a rezervní fosilní zdroje pro vykrývání potřeb sítě je přitom známý koncept. Koncept, který umožňuje emise oxidu uhličitého stáhnout na minimum a přitom neohrožovat energetickou bezpečnost ani nezávislost. Protože jádro se nakupuje a skladuje na roky dopředu. Uhlí i plyn by Evropa pro vykrývací spotřebu pravděpodobně mohla mít z vlastních zdrojů. Jen ten vítr a sluneční svit se jaksi do zásoby pořídit nedá. A nedá se zatím uložit ani do baterií, ani do přečerpávacích elektráren.

Kdo pochybuje, může si představu o tom, jaké jsou možnosti obnovitelných zdrojů udělat z grafů německého Agorameteru (zde). Nejde teď o to, že ač již má Německo vyšší instalovaný výkon v OZE než v konvenčních zdrojích, letos se ještě ani jeden den neobešlo bez elektřiny z uhlí, plynu a jádra. To je zkrátka fakt. Ale ty grafy také ukazují, jak obnovitelné zdroje pracují. Což není optimistický pohled. Dokud nebudou technologie na takové výši, aby dokázaly pojmout obrovská množství energie pro zásobování celých států, není možné spolehnout se pouze na OZE. Na tom žádný Green Deal nic nezmění.