Budoucnost životního standardu v České republice záleží na tom, jak moc dají lidé politikům ve volbách volnou ruku. Bude záležet na jejich odvaze zachovat se podle toho, co je pro Českou republiku nejlepší.

Podle aktuálního zpravodajství (zde) i vyspělé Japonsko odmítá překotně ukončit používání uhlí ve své energetice, jak k tomu vyzývá Mezinárodní agentura pro energii IEA (zde). Jde přitom o zemi, která se k omezování emisí oxidu uhličitého nestaví nijak odtažitě a hlásí se k dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050 (zde). Evidentně však přitom nepodléhá dogmatům Zelené fronty. „Zpráva přichází s návrhem, jak může svět do roku 2050 snížit emise skleníkových plynů na čistou nulu, ale ten není nutně v souladu s politikou japonské vlády,“ uvedl v reakci na požadavek IEA zástupce ředitele pro mezinárodní záležitosti na japonském ministerstvu hospodářství Akihisa Macuda.

A důvod? Udržení energetické bezpečnosti a stability. Což je stejný důvod, který od počátku klimatického alarmismu opakují nejen čeští energetici, ale i rozumní politici. Jenže lobbing a špinavý aktivistický nátlak zatím stačí k tomu, aby zpracovali ty ostatní. Což má fatální dopady především v Evropském parlamentu, který stojí v čele evropského „klimatického“ proudu. Jenže politik musí mít nejprve na starosti prospěch své země, nikoli pofidérní „globální klima“. V Japonsku to vědí.

Další důvod, proč se výzva IEA nemůže setkat s globálním přijetím, uvedli Filipínci. Jejich důvod má přitom důležitost stejnou jako argumenty Japonců. „Zrušit investice do ropy, zemního plynu a uhlí by znemožnilo snahu Filipín vstoupit do řad zemí s vyššími středními příjmy,“ komentoval požadavek mezinárodní agentury filipínský ministr energetiky Alfonso Cusi. Jeho země také počítá s tím, že uhlí bude hlavním zdrojem energie i v době, když již bude stavba nových uhelných elektráren zakázaná.

Prohlášení ministra Cusiho současně připomíná existenční význam stabilních a cenově přijatelných dodávek elektrické energie pro moderní lidskou společnost. Což je právě to, s čím už začal být problém v prostoru EU, především v Německu, kde je elektřina nejdražší. A to se již začalo negativně projevovat na konkurenceschopnosti tamních firem. Německo je přitom s náskokem nejsilnější evropská ekonomika.

Podzimní volby rozhodnou také o tom, jak odvážné politiky bude mít Česko v čele.

Buď takové, kteří po vzoru Němců budou považovat za největší zlo na Zemi lidmi vytvořené CO₂ a ve jménu zastavení jeho vzniku udělají vše proti blahu budoucích generací. Protože tihle politici budou pokračovat v zeleném šílenství, kdy do nespolehlivých solárních a větrných zdrojů budou směřovat nejrůznější dotace, subvence a vynucené investice v bilionech eur. Na dluh, samozřejmě. Odměnou za to bude neodhadnutelně drahá elektřina, o jejíž (ne)dostupnosti v zimních měsících se raději nebude vtipkovat ani potichu. Bonusem bude běžný výhled na pole elektrárenských vrtulí a solárních panelů.

Nebo se do sněmovny dostanou ti, kteří mají odvahu se vzepřít nesmyslnému diktátu EU a vydat se cestou energetické bezpečnosti a realismu? Stavba jádra v žádném případě není za hubičku, ale bez něj si republika stabilitu dodávek nezajistí. Navíc nemůžeme mít jen jádro, ale potřebujeme i jiné typy zdrojů, včetně těch obnovitelných. Takže za to také zaplatíme „pořádnou pálku“. Ale na rozdíl od bezhlavého podvolení bruselskému „Poručíme větru, dešti“ budeme za ty peníze mít bezpečně fungující energetiku.

Pro jistotu dodávám, že tady nejde o to, zda s Bruselem, nebo s Moskvou. Teď jde o to, zda a za kolik budeme svítit, vyrábět a také topit. Ani EU ani samotná Zelená fronta zatím nikdy nepřišla s něčím jiným než s nápady a vizemi. Prakticky funkční modely řešení, jež by snesly oponenturu, zatím tyhle party nepředložily. Ale vyžadují, abychom jim bezpodmínečně věřili, že to bude fungovat výborně.

Převzato z webu iUhli.cz