29. října 2007, jakoby k oslavě vzniku republiky, která proběhla den předtím, dosáhl index pražské burzy svého historického maxima. Pohyb české burzy byl odrazem celosvětového trendu. Trhy měly za sebou období pohádkového růstu. Možná již v té době leckterému tvůrci trhu docházel optimismus, ale téměř nikdo netušil, jak hořké pokračování bude mít tento příběh. Jedním z příznaků ekonomické krize byl rok a půl trvající pád akciových trhů, který probíhal mnohem rychleji než předchozí růst a který poslal indexy někam k polovině nejvyšších hodnot.

Ovšem loňské odražení ode dna bylo razantní, v novinách opět převážily pozitivní ekonomické zprávy nad nepříznivými a hodnoty akcií jsou v průměru již jen o třetinu nižší než v dobách nejlepší formy. A teď si to představte – během nedávného vystřízlivění převládl názor, že ekonomika byla uměle nadopovaná nízkými úrokovými sazbami a že indexy se dostaly do závratných výšin díky přefouknuté finanční bublině. Bublina je o třetinu menší. Jenže o třetinu i více klesávají akciové trhy z mnohem mírnějších příčin, než je celosvětová ekonomická krize. Pokud byly ceny akcií před dvěma roky naprosto ulítlé, odpovídají ty dnešní realitě?

Investoři nervózně sledují, jak se zadlužené evropské státy snaží jeden druhého zachránit před krachem. Straší je pět přejedených „prasat“, zemí, jejichž anglické názvy začínají na písmena PIIGS (Portugalsko, Itálie, Irsko, Řecko, Španělsko). A to se nedá říct, že by si ve srovnání s nimi mohly taková Británie nebo Spojené státy vyskakovat.

Kanadský ekonomický analytik a historik Ian Gordon předpovídá, že tento závěr dlouhodobého ekonomického cyklu (Kondratěvovy vlny) skončí stejně jako ty předchozí – pádem trhů na hodnoty, kdy dlouhodobý vzestup začal. Tato myšlenka zní úděsně. Býci získali převahu nad medvědy v první polovině 80. let, kdy se index DJIA pohyboval kolem tisícovky – tedy desetiny dnešní výše!

Žít na dluh nelze věčně a my, Evropané a Američané, na dluh žili a dosud v tom pokračujeme. Sami od sebe se neuskrovníme, takže nás k tomu donutí krize. Opatření vlád a národních bank ten nejhorší náraz oddálila. Jenže zatímco bankám pomohly státy, státy už nebudou mít nikoho, kdo by je oddlužil. Ceny akcií se během posledních dnů opět vydaly na cestu dolů a já se obávám, že půjde o cestu dlouhou.