... ale báli jste se zeptat. Tak trochu jsem si vypůjčil název jednoho z filmů neúnavného filmaře a neurotického svůdce těch nejkrásnějších žen, Woodyho Allena.

Nejsem žádný fundovaný odborník na fotovoltaiku, to předesílám. Ale také nejsem žádný laik, který si myslí, že v elektrických drátech běhají permoníci. Prostě jsme se na škole o výrobě a přenosu elektrické energie zmiňovali spíše bokem, a to hlavně v souvislosti s jejich regulací. Samotnou výrobu a přenos elektrické energie přenecháváme my slaboproudaři silnoproudařům, jsou silnější.

Ale myslím, že to zas až tak nevadí, protože současný problém s fotovoltaikou není ani tak problémem technickým, jako společenským. V podstatě jde o to, zda v jakémsi boji s chimérickým nebezpečím globálního oteplování investovat, a to ještě bez velkého efektu, obrovské, stěží představitelné finanční prostředky.

A přesně to už řadu let připomíná Václav Klaus. A jediné "pochvaly" se mu za to dostalo posměšnou přezdívkou "klimatolog". Ale Klaus celou tu dobu nemluvil o klimatu jako takovém, ale o jasném zneužití neprokázané klimatické hrozby k utrácení astronomických částek. U nás je reálné, že díky hysterii s fotovoltaikou přijdeme nejméně o půl bilionu korun nebo v nejhorším případě o bilion celý, ovšem Klausovi se nikdo neomluví.

Jeden diskutér měl k mému předvčerejšímu, trochu emotivně laděnému článku, zásadní připomínku, a to, že problém vznikl tehdy, když EU odmítla zařadit mezi obnovitelné zdroje jadernou energetiku. A když už jsem u toho "emotivního psaní", tak bych se rád omluvil také Martinu Romanovi, kterého jsem překřtil na Pavla Romana. Starší generace jistě pochopí proč.

A protože EU funguje přesně jako RVHP, byla nám nadiktována kvóta obnovitelné energie. A protože "vox Bruseli - vox Dei", tak politici, kteří svoji kariéru založili na vztahu k EU, se mohli přetrhnout, aby pro tzv. obnovitelné zdroje (a patrně i pro své kamarády) připravili co nejlepší podmínky - nejen pro ty zdroje, ale hlavně pro toky peněz.

Ovšem, kromě atomové energie, jediným obnovitelným zdrojem, který je skutečně efektivní a v mnohém předčí i klasické jaderné a tepelné elektrárny, jsou vodní elektrárny. A to jak klasické, tak i přečerpávací, přičemž ty přečerpávací mají tu obrovskou výhodu, že jim ani v létě nedojde voda. Na druhé straně jsou ale drastickým zásahem do krajiny.

Ale kde brát, když zdroje nejsou? Kde stavět další vodní či přečerpávací elektrárny? Mimochodem, elektrárna Dlouhé stráně byla špičkovým produktem ještě socialistického průmyslu. A těch asi dvanáct možných míst pro přečerpávací elektrárny paradoxně blokují ekologové. Bylo by dobré, aby si přečetli staré anglické přísloví "You can't eat your cake and have it too", po česku "Nelze koláč mít a zároveň jej sníst".

Ono se nabízí takové hypotetické řešení: Velké fotovoltaické pole vedle přečerpávací elektrárny. To by mohlo mít technický smysl, ale myslím, že by to bylo tak náročné jak finančně, tak na krajinu, že je to nereálné. A pokud popustím uzdu fantazii, tak by na hřebenu té horní hráze mohly stát větrné generátory, které jsou jinak velmi neefektivní.

O neefektivnosti větrných elektráren byly již popsány stohy papíru a nevím, jak to s jejich výstavbou nyní vypadá. Doufám, že bledě. Nyní řešíme spíše problém fotovoltaických zdrojů, které již dávno nejsou ani produktem technickým ani energetickým. Jsou nyní produktem (a problémem) hlavně finančním. Naštěstí, počet míst pro větrníky je omezený a odpor místních obyvatel značný.

Stát nastavil, a to bez jakýchkoli dalších pojistek, výkupní ceny fotovoltaické elektřiny tak, že se stavba slunečních "elektráren" v Česku stala tou nejjistější a nejvýnosnější investicí světě. Bohužel lze solární zdroj elektřiny, na rozdíl od větrníků, postavit prakticky všude. A o "obnovitelných" zdrojích hovoří ve svém interview i šéf ČEZ Martin Roman: Na globální oteplování jdeme s luky a šípy

A co můžeme dnes dělat my? Podle mého názoru nic moc, protože nedodržet závazky je vždy špatné. Ale na druhou stranu, vypisovat daně je výsadní právo každého suverénního státu. A proto by mělo být možné zdaněním učinit tento velmi nemravný zisk pouze nemravným, ve snu snad dokonce mravně velkým tak, abychom nebyly za idioty či dojné krávy spekulantů.

A na závěr se chci omluvit všem ekologům, kteří to s naší zemí a s celou planetou myslí dobře. Nechtěl jsem jejich snahy o zachování památek, ochranu přírody, čistého vzduchu a dalších pozitivních věcí nějak pošpinit. Ale myslím, že toto, tedy skandál s fotovoltaikou, by měl opravdu být poučením pro budoucnost, aby se svými ideologickými vůdci nenechali zatáhnout do další blamáže. Protože po tomto fotovoltaickém skandálu je zelená politika u nás nyní u ledu, a to zcela určitě nikoli mojí zásluhou.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem