Americká a po nich i česká media kriticky, v nejlepším případě rozpačitě reagují na strategii presidenta Trumpa donutit Čínu (dnes už si nikdo netroufne napsat “rudou”) k přijetí euro-atlantických liberálních ekonomických vzorců chování. Kritici vidí jen krátkodobé negativní dopady zvýšených cel. Jako ekonomický libertarián s kritikou souhlasím, ale především nejde o hospodářské vztahy , ale o geopolitický střet ideologií - mezi západní, postavenou na svobodě individua, a asijskou versí totalitního marxismu, který už Teng Siao-pching nazval “socialismem s čínskou charakteristikou”.

Z tohoto úhlu pohledu se jedná o nejvážnější střet ideologických modelů společnosti od rozpadu sovětské sféry.

Evropa, stejně jako mainstreamová Amerika kulhají v pochopení tohoto nebezpečí životnímu stylu a tradici euro-americké civilizace.

Na obranu těchto hodnot vznikl v USA“Committee for the present Danger China”, jehož významnými členy jsou bývalý šéf Sněmovny reprezentantů amerického Kongresu Newt Gingrich, senátor Ted Cruze, Steve Bannon a další. “Jako náměsíčníci se díváme na čínskou revoluci strategických ekonomických kapacit a revoluci geopolitických center moci. Bude to dlouhodobý boj mezi civilizací založenou na svobodě a civilizací budovanou na autoritativní totalitě s čínskou charakteristikou,” řekl na nedávné konferenci Newt Gingrich. Z tohoto pohledu je Trumpova politika cel klíčovým elementem nenásilného souboje.

Kvůli neschopnosti administrativy Baracka Obamy se komunistické Číně (nebojme se použít tento stále adekvátní termín) podařilo vybudovat na Spratleyho ostrovech trvalou námořní základnu, z níž se ji nikdy nepodaří bez válečného násilí vyhostit. Je to první krok v uplatnění programového ekonomického imperialismu nazývaného eufemisticky “Novou hedvábnou stezkou” (One Belt, One Road). Přitvrzení ekonomické soutěže - prostřednictvím cel a tarifů - je nejlevnější a také nejbezpečnější zbraní v obraně proti čínskému expansionismu.

Spojené státy a Čína jsou v jistém smyslu siamskými dvojčaty navzájem na sobě závislými. Spojené státy jsou největším čínským odbytištěm. Čína potřebuje Ameriku, aby kupovala její zboží a udržela miliardu lidí v zaměstnáních přinášejících zvyšující se životní úroveň, aby nedocházelo k nepokojům z chudoby a aby většina populace, nepatřící ke komunistické elitě, žijící v opresivním sociálním systému nezačala zpochybňovat jeho pečovatelskou fasádu.

Většina toho, co se člověk z medií dozvídá o smyslu Trumpových tarifů - samozřejmě to nedělá president Trump nějakými diktátorskými rozkazy v náhlém pominutí smyslů, ale po důkladném rozvážení s plejádou odborníků -, je mírně řečeno zavádějící až zcela nepravdivá. Podívejme se na to s přihlédnutím k ověřeným číslům. 

Ano, cla jsou “zbytečnou” cenou v ideální prezentaci ekonomických zákonů, kterou nakonec zaplatí konečný uživatel. Ale neznehodnotí měnu ani úspory. Jednoduše řečeno jsou formou navýšení federální daně. Celní položka vyšší ceny placená dovozci čínského zboží jde do federálního rozpočtu, v němž je redistribuována tam, kde je to potřeba (byť podle ne vždy nejefektivnějšího rozhodnutí federálních úředníků) - do zdravotnictví nebo i třeba do stavby kontroverzní hraniční bariery nebo na obnovu americké námořní vojenské převahy. 

Z hlediska federálního rozpočtu jde o zanedbatelnou částku. Brett Arends z organizace MarketWatch to spočítal. President Trump zvýšil cla z 10 na 25 % na zboží v hodnotě asi 200 miliard dolarů. Jinak řečeno, zvýšil federální daně o 30 miliard dolarů ročně. V loňském roce vybral federální berňák IRS celkem 5,51 bilionu dolarů. V této sumě je 30 miliard něčím jako zaokrouhlovací chybou. I kdyby, teoreticky, Trump zvýšil cla na všechno čínské zboží na 25 %, obohatil by státní pokladnu o 135 miliard. Loňský HDP USA se uvádí v hodnotě 20,5 bilionech dolarů. Prizmatem této sumy by se zvýšení veškerých cel na čínské zboží projevilo jako zvýšení daně z HDP z 26,9 % na 27,5 %. Takže nejvíce šokujícím dopadem na amerického konzumenta by bylo zvýšení ceny iPhonů. 

Na zvýšení cel se dá dívat i z druhé strany. Čína odvetou zvýšila cla na dovoz amerického potravinářského zboží, následkem čehož klesl export. Neprodané produkty se realizují na americkém trhu, kde je zvýšená nabídka a jejich cena klesá. Od počátku roku klesla cena pšenice na americkém trhu o 20 % a cena sojových bobů na úroveň před deseti lety. Výsledkem je zlevnění značného segmentu trhu potravin. V současnosti je americký export do Číny nižší než do Japonska, Jižní Koreje a Singapuru dohromady a představuje pouhých 0,6 % HDP.

Trump si prostě svlékl rukavice. Nátlakem se nejen snaží donutit Čínu ke zvýšení obchodní výměny za stejných podmínek, ale především k respektování mezinárodních pravidel. Podle Gingriche jsou USA ve “válce” s Čínou již 20 let, neboť Čína nerespektuje intelektuální vlastnictví, kopíruje bez licencí vše, na co dosáhne, a zatím na tomto poli bez pravidel vítězí. Sítě 5G či nová Hedvábná stezka jsou důkazem cílené snahy dominovat světu pod deštníkem čínského autoritativního socialismu zaváděním nejnovějších sledovacích technologií. Podle Chrise Stewarta, člena kongresového zpravodajského výboru, je tato snaha Komunistické strany Číny největším nebezpečím pro občany Spojených států, západních demokracií i čínský lid.

Trumpova aktivní obrana je nezbytná, neboť střety, které se ignorují, nelze vyhrát.