Čím dál hůře vypadá pro Českou republiku šest let trvající spor s Nomurou o zkrachovalou Investiční a poštovní banku. Poslední verdikt Městského soudu v Praze je přitom větším překvapením než jarní výsledek londýnské arbitráže.

Výrok, že Česká republika poškodila investici Nomury do IPB, mnozí experti očekávali. Zato verdikt, že v kauze České pivo postupovala Nomura podle zákona, je dost překvapivý. Především proto, že se zde cítila žalující ČSOB opravdu velmi silná v kramflecích. A to dosud všechny spory v této kauze jednoznačně prohrála.

Šlo o mezinárodní arbitráž mezi společnostmi Torkmain a Levitan ovládanými ČSOB a Nomurou. Česká banka se domáhala zaplacení za akcie Plzeňského Prazdroje a Radegastu a odmítala úhradu ve formě bezcenných akcií IPB. Arbitři však rozhodli, že původní dohoda Nomury s IPB o možnosti platit akciemi platí a nic na tom nemění skutečnost, že akcie jsou bezcenné. ČSOB tehdy přes prohru ústy svého mluvčího Milana Tománka jásala, že je konečně jasné, že Nomura způsobila škodu, a její náhradu tak nyní bude zcela snadné vysoudit.

Jenže nevyšlo to ani v arbitráži v Amsterodamu, ani u soudu v Londýně, který poslal ČSOB k českým soudům. Tam to nejprve právníci banky zvrtali a podali žalobu k vrchnímu soudu, jenž prohlásil, že není příslušným, a odeslal ji na Městský soud v Praze. A nevyšlo to na první pokus ani tam. Naděje, že se podaří získat rozsudek o náhradě škody v požadované výši 24 miliard korun českých, sice stále žije, ale je menší a menší.

Můžeme se sice zlobit, že Nomura provedla operaci, při níž vydělala na úkor ČSOB a potažmo českého státu, který díru ve zkrachovalé IPB musí zalepit téměř dvěma sty miliardami korun, ale to je tak všechno, co s tím lze dělat.

Horší než prohraný spor, v němž jistě padne odvolání, je ale skutečnost, že se opět zmenšila naděje na bezúplatné narovnání sporů Česka s japonskou investiční bankou. Soud o České pivo, v němž Nomuře hrozila ztráta minimálně miliardy dolarů, byl docela silným argumentem při jednání o smíru v již prohrané londýnské arbitráži, kde se čeká na rozhodnutí, kolik bude muset stát za hříchy Zemanovy vlády zaplatit. Žalováno je čtyřicet miliard, ale naběhlé úroky mohou tuto částku téměř zdvojnásobit. Lze se sice kojit nadějí, že arbitři nakonec usoudí, že Nomura si přišla na své, a tak ji žádná škoda nevznikla, ale spoléhat na to by bylo dosti dětinské. A protiarbitráž v Paříži, kde se stát domáhá na Nomuře náhrady škody ve výši 110 miliard korun? Tam je naděje na úspěch po prohře v Londýně rovněž nevelká. Podobně jako naděje, že z téhle války nakonec vyjdeme bez pořádné díry do státní kasy.

Z vážných sporů ohrožujících Nomuru tak zbývají jen trestní stíhání jejích bývalých i současných zaměstnanců, ale vzhledem k civilizační úrovni Česka si asi nelze představit, že by trestní kauzy byly nástrojem obchodního vyjednávání se zahraničním investorem, byť některé skandály starší a novější naznačují, že i o tom by se dalo s českou policií hovořit. Těžko však očekávat, že ministr financí naláduje obálku a půjde vyjednávat s nějakým poručíkem či kapitánem z kriminálky, aby přimhouřili oko.

Zato by měl vyrazit do ČSOB. Problém je totiž na české straně. Nomura se byla ochotna už v roce 2002 dohodnout na zastavení sporů a zaplacení nějakého symbolického odškodnění, protože si chtěla zajistit další působení v Česku, které se stávalo základnou japonských investorů v nové Evropě. Smír se však zadrhl nejdříve na politické zbabělosti tehdejší vlády přiznat chybu a pak se jednání zasekla na zájmu ČSOB vytěžit ze státních záruk vše do posledního haléře a možná ještě něco navrch.

Zájem státu na urovnání sporů přitom používá jako páčidlo na státní kasu. Stále proto existuje spor ministerstva financí a České konsolidační agentury o takzvané pohledávky s právní vadou v rozsahu více než deset miliard korun, které ČKA vrátila zpět ČSOB, a ta musela zmíněnou částku státu vrátit. Banka je přesvědčena, že stát musí v rámci smluv tuto škodu nahradit, ministerstvo se domnívá, že škoda vznikla především vinou banky, a nehodlá proplácet nic.

Argument ČSOB, že na druhou stranu zachraňuje státu miliardy ve sporu o České pivo, rozhodnutím městského soudu tak trochu zvětral. A tak by měl ministr, ať už jím bude kdokoli, konečně vysvětlit v ČSOB a také jejímu majiteli, kdo že to nahradí Nomuru v roli nepřítele státu, pokud dojde na placení desítek miliard ze státního rozpočtu za prohranou arbitráž.

LN, 9.10.2003

zástupce šéfredaktora Eura