Tak to svícení na solární panely by asi nefungovalo, nicméně podobnou historku, kdy vůbec nešlo o peníze pod záminkou nějakých pomatených enviromentalistických projektů, ale čistě o peníze, jak se říká bez přívlastku, jsem zaslechl.

Nikdy jsem nemiloval neupřímnost a jakmile se někdo začal zaštiťovat "zájmy lidí", hned jsem tušil, že za tím bude něco nekalého. To samozřejmě nejlépe prokázali komunisté, kteří své proklamované ideály dokázali dovést k jejich naprostému opaku.

Operátoři mobilních sítí si s takovými věcmi hlavu nelámou. Sítě provozují za účelem zisku, což je v byznysu to jediné objektivní měřítko. Ale získat licenci na tento byznys snadné není. Frekvenční pásmo je omezené a "vysílat" nemůže každý. Ani v USA ne. A aby operátor licenci získal, musí něco nabídnout. A v roce 1999 nabídla kanadská TIW rekordní čas výstavby třetí mobilní sítě u nás. Později nazvané Oskar a ještě později prodané světové jedničce Vodafone.

Nabídnout je jedna věc, ale splnit licenční podmínky věc druhá. A odpor stávajících operátorů byl silný, až nenávistný. Takže pověsit se na jejich stožáry bylo zhola nemožné a muselo se improvizovat, často s pomocí dočasných stožárů. Ty ovšem zpravidla neměly ani elektrickou přípojku a věc se řešila dieselagregáty, podobně jako později mýtné brány.

A ona historka stará deset let praví, že od naší firmy, která tu síť Oskar stavěla, dostala velkou zakázku doplňovat do těch agregátů naftu jedna firma. Ta vyřešila věc velmi svérázně. Načerno, patrně po dohodě s pracovníky konkurenčních mobilních operátorů, připojila naše vysílače (správněji BTS - základnové stanice) místo na agregáty na přípojky konkurence a současně vyrobila "hlukátory", které elektronicky tvořily zvuk běžícího agregátu, takže zdálky vše vypadalo zcela normálně.

Já tu firmu samozřejmě znám a dělal jsem s ní i později na jiných projektech, ale nikdy jsem se jich na tuto historku neptal. To slušný člověk nedělá, pokud samozřejmě nechce vypadat jako blbec. No a provozovatelé "ekologických" zdrojů energie mají krásnou možnost dělat něco podobného, a to dokonce s daleko menší námahou.

U fofrníků, správně tedy větrných elektráren, je věc více než snadnou. Vrtule se "levným" proudem ze sítě roztočí na optimální otáčky, tedy on ten proud ze sítě vůbec není levný a bude díky těmto "environmentálním vyžírkům" ještě dražší, ale je podstatně levnější než onen dotovaný proud "z větrů". No a pak se agregát přepne z motoru na generátor a proud se vrací do sítě za podstatně vyšší cenu. Ideální v noci mezi druhou a svítáním, kdy všichni tvrdě spí.

A samozřejmě lze totéž provádět i u solárních elektráren. Postačí přípojka s jinou registrací a propojení na systém. Jen nevím, zda se při odběru též kontroluje časový harmonogram výkonu, protože ani v nejsmělejších snech našich mladých svazáckých zelených inovátorů slunce v noci nesvítí. Ale i bez těchto triků dosáhnou "fotovoltajníci" takové návratnosti investic, o jaké se mobilním operátorům ani ve snu nezdálo.

Kocourkove, jméno tvé je Česká fotovoltaická republika!!!

P.S. K tomuto článku mě inspiroval rozhovor s ministrem Drobilem v tištěném Právu.

Převzato z blogu autora s jeho souhlasem