Slovensko zůstává premiantem. V Bratislavě se od počátku příštího roku začne platit eurem, zatímco my v Česku jsme si ještě ani nestanovili datum, kdy bychom chtěli společnou měnu zavést. To je první a značně povrchní pohled na souhlas Evropské komise se vstupem našeho východního souseda do eurozóny.

Přirozenou reakcí toho, kdo nepovažuje euro za spásu české ekonomiky, je nesporně pravdivé konstatování, že tohle není žádný závod a o vyspělosti takto srovnávaných ekonomik to nevypovídá vůbec nic. Trochu pravdy přitom budou mít obě strany.

Slováci mohou euro zavádět především proto, že řádně odevzdali splněné domácí úkoly. Omezili výdaje státu, reformovali penze a zavedli možnost spořit si část povinného pojištění na stáří u soukromých penzijních fondů. Reformovali i zdravotnictví. Nemocnice i pojišťovny nyní fungují jako akciové společnosti a úroveň zdravotnických služeb je mnohem vyšší, než když reformy v roce 2002 začínaly - v nemocnicích tehdy neměli na platy lékařů a v lékárnách chyběly základní léky. Zrušení poplatků systém sice prodraží, ale už nerozvrátí. Po sociální reformě se na Slovensku opravdu těžce žije lidem bez práce. Nezaměstnanost dramaticky klesla. Když Dzurindova vláda v listopadu 2005 rozhodla o vstupu Slovenska do tzv. systému ERM 2, což je povinný předpokoj ve formě systému měnových kurzů, v němž země usilující o euro musí setrvat dva roky, bylo to jednoznačně politické předvolební rozhodnutí. Tento krok do značné míry zabránil splnění populistických předvolebních slibů pozdějšího vítěze voleb, strany Smer Roberta Fica. Nová vláda se musela pohybovat v koridoru výdajů, které dopředu Dzurinda vyjednal s Unií. Místo socialisty předvídané sociální katastrofy dynamicky rostou platy a na Slovensku roste životní úroveň.

My sice máme už přes dva roky reformní vládu, ale reforem jsme si zatím moc neužili. Kromě pár kouzel s daněmi a zavedení poplatků ve zdravotnictví. Zdravotní reformu cupuje vnitrokoaliční lidovecká opozice a návrh skutečných změn v penzích si Nečas ještě ani netroufl předložit.

Na druhou stranu občanům Slovenska brzké utopení jejich slovenské koruny v Dunaji a nahrazení eurem moc pozitivního nepřinese. Jejich penzijní úspory přepočtené podle současného kurzu budou přepočteny bezpochyby méně výhodně, než by byly třeba za deset let. Navíc je zvýšená inflace slušně okouše. To není žádné strašení, to je jasná ekonomická logika, jejíž fungování zakoušejí nyní Slovinci, kteří mají euro již déle než rok. Je totiž zákonité, že méně rozvinuté země, které rostou rychlým tempem, dohánějí své vyspělejší sousedy nejen produktivitou práce, ale i cenami. Cenová hladina se zvyšuje dvěma způsoby.

Jedním je inflace, kdy roste cena domácího zboží pro všechny spotřebitele, a druhým je zpevňování domácí měny, kdy roste cena domácího zboží jen pro cizince. Když národní měnu nahradí euro, všechen tlak směřuje do domácích cen. Čím je rozdíl v cenách vyšší a ekonomický růst rychlejší, tím citelněji rostou ceny. S inflací pak už nemůže bojovat domácí centrální banka tím, že zvyšuje úroky, ale pouze vláda, která musí omezit své výdaje, a tak snížit tempo růstu peněz v ekonomice. I slovenská vláda tedy bude nejspíše muset utahovat kohouty, tak jak se to nyní děje ve Slovinsku.

A my budeme moci z velké blízkosti pozorovat, zda a jak potíže se zaváděním společné měny může omezit to, že země má reformované daně, penze a zdravotnictví. A když už to uvidíme na vlastní oči, tak bychom si z toho mohli odnést i nějaké to poučení.

MfD, 3.5.2008

Ředitel redakcí týdeníků Czech Business Weekly a Profit