Co spojuje české developerské a stavební firmy a exotické destinace, které jsou považovány za daňové ráje? Společnosti, jež využívají služeb zprostředkovatelů s vlivnými kontakty, odvádějí často provize na účty firem registrovaných právě v těchto destinacích. Zatímco tok peněz od developerských firem se prý kvůli krizi v poslední době téměř zastavil, u stavebních firem platí opak. Musejí totiž spolupracovat s lobbisty, aby se jejich projekty neocitly na seznamu těch, jež jsou zastaveny, protože na ně nejsou peníze.

Být zprostředkovatelem s vlivnými kontakty je výnosný byznys. Služeb lidí, kteří jsou schopni zařídit ledacos, využívají developeři i stavební firmy. Kam peníze od prostředníků putují, vlastně přesně nevědí, a ani je to nezajímá. Developeři a stavebníci zcela jistě nejsou do systému „pomocníků“ namočeni sami, své by o podobných praktikách mohli vyprávět i zástupci z jiných oborů.

Sídlo v ráji, účet v Evropě

Developerské firmy uzavírají se společnostmi, často registrovanými v nějakém daňovém ráji, smlouvy o inženýringu (EURO 34/2009). „Ve většině případů bývá na každý projekt založená nová inženýringová firma,“ říká jeden ze zástupců developerů. Inženýringové firmy, jež mají sídlo v exotických destinacích, mohou mít účty otevřené v daleko přístupnějších částech světa, jako jsou Švýcarsko či Lichtenštejnsko.

Firmy nejčastěji spolupracují se zprostředkovateli, pokud potřebují zařídit změnu územního plánu či vyřídit územní rozhodnutí. Body navíc znamenají lidé s vlivnými kontakty i v případě, kdy se společnosti účastní nějakého tendru. „Není náhoda, že ve velkých soutěžích často uspějí tytéž firmy,“ říká zdroj z mezinárodní developerské společnosti. Podmínky soutěže se prý nastaví tak, že je schopen je splnit jen někdo. „Celý tendr pak může běžet v souladu s regulemi,“ konstatuje. „Vítězi jsou společnosti, jež k rozsáhlým developerským projektům nemají ani finance, ani know-how,“ dodává další z ředitelů developerské firmy.

Tento zaběhnutý systém ztěžuje vstup dalších developerských firem do metropole. „Lze najít firmy, které měly zájem působit v Praze, ale žádný projekt se jim zde nepodařilo dokončit. Přitom v regionu střední Evropy jsou úspěšné,“ tvrdí zdroj týdeníku EURO. „Pokud nespolupracujete s nějakým zprostředkovatelem, není prakticky možné získat v tendru od města nějaký větší pozemek,“ poukazuje na problém jeden z velkých pražských developerů. „Je bezpředmětné se o to vůbec pokoušet,“ míní.

Propracovaná spolupráce mezi zprostředkovateli s kontakty a developerskými firmami fungovala hladce až do loňského roku. Jenže loni realitní trh zamrzl a developeři stopli své projekty. A na prostředníky, schopné věci posunout správným směrem, přišla krize. Alespoň co se týká realitního sektoru, vyschl jim tok příjmů. Částečně tento výpadek vynahrazují stavební firmy. „Společnosti platí zprostředkovatelům, kterým už jednou zaplatily za pomoc při získání zakázky. Dnes je potřebují opět, aby se jejich kontrakt neobjevil na seznamu těch, co budou kvůli finanční krizi stát,“ vysvětluje jeden ze zástupců developerské společnosti.

Dvě, tři procenta

Mezi stavebními firmami a prostředníky to funguje podobně jako u developerů. Také platí faktury inženýringovým společnostem. Dle zdrojů týdeníku EURO si lidé za pomoc při získání zakázky berou kolem dvou až tří procent z hodnoty kontraktu. „U velkých zakázek je to samozřejmě méně,“ dodává dobře informovaný zdroj. Zástupci developerů poukazují na to, že podobně jako v ČR spolupracuje soukromý sektor s prostředníky s vlivnými kontakty všude na světě. A byznys je prý na vzestupu. To se týká nejen západní Evropy a USA, ale i zemí, jež byly dříve považovány za ty, v nichž nebyla korupce nijak rozšířena – tedy ve Skandinávii nebo na Novém Zélandu.

Jenže v Česku prý systém provizí za posunutí věcí kupředu dosáhl svého vrcholu. Někteří situaci dokonce přirovnávají k šíření metastáz. Souvisí to s masivní výstavbou v posledních letech. Kritiku si nezaslouží jen ti, co se živí provizemi, ale i ti, co je platí. „Před lety stačilo podpořit několika desítkami tisíc korun nějaký místní fotbalový klub a nikdo nekladl žádné překážky. Dnes se platí milionové částky. Myslím, že vinu nesou i sami developeři. Někdo z nich musel tak velkou sumu nabídnout jako první,“ říká jeden z ředitelů mezinárodní developerské společnosti.

Týdeník EURO 39/2009