Pro ČR, jako dohánějící ekonomiku s podstatně nižší ekonomickou i cenovou úrovní než má v průměru eurozóna, by rychlý vstup ani nebyl výhodný. V nejbližších minimálně deseti letech nebude pro nás výhodné vzdát se měnové suverenity, vzdát se samostatné měnové politiky a vzdát se měnového kurzu. Kurz je velmi důležitou proměnnou, která poskytuje ekonomice flexibilitu a brání narůstání vnitřních a vnějších nerovnováh. A ve fázi, kdy doháníme vyspělejší ekonomiky, plní kurz koruny ještě další zásadní funkci. Posilování kurzu efektivně snižuje naši inflaci a umožňuje nám poměrně rychlý růst při nízkých úrokových sazbách.

Dohánění v ekonomické úrovni, tedy tzv. reálná konvergence, je propojena s konvergencí cenových hladin. Jinak řečeno, s růstem ekonomické úrovně roste i naše relativní mzdová a cenová hladina a sbližuje se s úrovní vyspělejších zemí. Od roku 2000 se naše relativní cenová hladina sice zvýšila ze 47 % na 59 % průměru eurozóny, ale je tam ještě velký prostor pro její další růst. S tím, jak poroste naše produktivita a ekonomická úroveň, budou rostoucí mzdy tlačit naši cenovou hladinu - v relaci k zahraničí - nahoru.

Sbližování naší relativní cenové hladiny s vyspělejšími zeměmi, např. s průměrem eurozóny, může probíhat dvěma kanály (a jejich kombinací): Jedním kanálem je posilování kurzu koruny, což zdražuje naše zboží a služby pro zahraničí – přičemž my to jako zdražování nepociťujeme. Druhou možností je inflační diferenciál – situace, kdy bychom měli vyšší inflaci než eurozóna. Inflace ovšem zdražuje všechno naše zboží nejen pro zahraničí, ale také pro nás.

Dokud máme samostatnou měnu, může převážná část růstu naší relativní cenové hladiny probíhat přes kurz – tedy posilováním koruny – v posledních sedmi letech to bylo téměř výhradně touto cestou. Jakmile se koruny vzdáme, přelije se konvergence naší mzdové a cenové hladiny nutně do vyšší inflace.

To by pro nás bylo podstatně méně výhodné. Navíc, posilování kurzu zvyšuje ve vztahu k zahraničí hodnotu všech našich aktiv, včetně úspor obyvatelstva – kdežto rychlejší inflace by naše aktiva naopak znehodnocovala. Obě cesty vedou ke sbližování cenových hladin, ale ta kurzová je nesporně výhodnější. Je rozumné předem si tuto cestu neuzavírat, ponechat si v období dohánění otevřený kurzový kanál konvergence, nevzdávat se vlastní měny. A dohánění vyspělejších ekonomik si v naší ekonomice vyžádá ještě řadu let.

Na posilování kurzu koruny si často stěžují naše podniky, zejména velcí vývozci, a firmy které jsou v zahraničním vlastnictví. Zavedení eura by jim snížilo transakční náklady a odstranilo kurzové riziko. Měly by si ale uvědomit, že by pak zároveň musely fungovat v prostředí vyšší inflace, vyšších nominálních úrokových sazeb, přestaly by se jim zlevňovat dovozy a čelily by daleko větším mzdovým tlakům – kromě vyšší inflace by totiž mzdy hnala nahoru i mzdová nákaza, protože se zavedením eura by se rozdíly ve mzdách staly daleko transparentnějšími.

Vývoj našeho zahraničního obchodu ukazuje, že se podniky na stávající situaci – nízká inflace a posilující koruna – dobře adaptovaly. Přijetí eura by v této fázi mohlo vyvolat v naší cenové a mzdové hladině těžko předvídatelné změny, a zbytečně urychlit přesun řady výrob do zemí dále na východ, za levnější pracovní silou.

CEP newsletter, duben 2008

poradkyně prezidenta republiky