V záplavě nových čísel o průběhu epidemie zapomínáme, že Česko, Evropa i celý svět zároveň procházejí hospodářskou krizí. Hospodářská krize není z pohledu většiny populace nikdy příliš dramatická. Její následky se sčítají a projeví se až s odstupem.

Ekonomika i její účastníci se skutečně chovají, jako kdyby žádná krize nebyla. Teď jsme se například dozvěděli, že na jaře, když stát zbrzdil tuzemské hospodářství, vyrostly ceny bytů proti minulému roku o osm procent. To se v krizích obvykle nestává.

Není žádným tajemstvím, že stejným tempem se zvyšují ceny v maloobchodě, konkrétně pokud jde o ceny některých potravin, stravovacích služeb a alkoholických nápojů, vedle toho rostou i ceny elektřiny. Přitom nejsou žádné příznaky, že se snad snižuje spotřeba, stejně jako neklesá poptávka po bytech. Zažíváme hodně zvláštní krizi, přesto není pochyb, že o krizi jde, dokonce bývá označována za největší od světové války. Zatím se to nezdá, jenže není všem dnům konec.

Pád životní úrovně v mnoha ohledech mírní záchranný polštář od státu, zabraňuje totiž výpadku příjmů mezi zaměstnanci a živnostníky, ke kterému by jinak došlo. Proto lidé nakupují jídlo jako dříve, i když zdražuje neobvyklým tempem. Zároveň vládní instituce mohutně zlevňují peníze a tím udržují perspektivu většiny podniků. Jedním z důsledků jsou potom vyšší ceny bytů, protože si zájemci o hypotéku mohou půjčovat stále laciněji.

Dopady na životní úroveň větší části populace se tedy daří odvrátit a ekonom může být prozatím spokojen. Samozřejmě jen do určité míry, protože zdražování v restauracích je možné připsat okolnosti, že příliš mnoho provozoven zavřelo a zůstaly spíše ty dražší.

Ovšem už dnes si můžeme představit, co se stane, až lidé vystoupí ze záchranných člunů. Namístě je varování britského týdeníku The Economist, podle kterého aktuální krize otevře nůžky mezi chudými a bohatými.

Už dnes část zaměstnanců a živnostníků přišla o příjmy, přitom se také jim zvýšily náklady na živobytí. Kupovat byty si může dovolit stále menší podíl občanů, i když se jejich příjmy udržely na předkrizové úrovni. Naopak v časech krize příliš neutrácí ani ten, kdo si to může dovolit. Pražané nebo venkovští magnáti už nechodí do drahých kaváren, o to víc jim zůstane na investice a kumulaci majetku.

Zdánlivý klid na ekonomické scéně znamená, že se příjmové a majetkové rozdíly zatím zvětšují nepozorovaně, případně se jejich růst vládními intervencemi odsunuje. S chladnou a trochu bezcitnou logikou je proto možné říct, že se společnost musí připravit na rozšiřování jevu zvaného chudoba. Bohužel právě zdánlivá prosperita těchto dnů zpochybňuje, že by snad něco takového Čechům hrozilo.

Autor je reportér serveru Seznam Zprávy

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus