Junckerův investiční balíček žádné investice přinést nemusí

Junckerův investiční balíček by měl přinést především tzv. investiční peníze ze soukromého kapitálu, které by měly rozhýbat ekonomiku. Ve své podstatě však žádné peníze přinést nemusí, protože nikde není dané, zda a jak bude tento poměrně ambiciózní plán fungovat.

Komise sází na využití finančních nástrojů s pomocí Evropské investiční banky. V rámci tohoto fondu, jehož oficiální název zní Evropský fond pro strategické investice, mají být strategické projekty podpořeny garancemi či částečným financováním s leverage 1:15, tedy 21 mld. eur z Evropského rozpočtu v rámci oživovacího plánu 315 mld eur. Zapojení fondu má napomoci k nalezení zbytku peněz v soukromém sektoru.

Skepse k realizaci balíčku je namístě, protože….

Nápad komise však má mnoho otázek. Problémem nápadu soutěžení projektů v rámci celé Evropské unie je totiž následující: Za situace, kdy jsou pro Česko k dispozici peníze z kohezních fondů, je ochota získávat investice ze soukromé sféry více než pochybná. Vysvětlím hned proč. Není-li Česko schopné čerpat z Evropských strukturálních fondů, kdy příjemci dostanou příspěvek na uhrazení 70 % nákladů na ruku, dokážu si proto jen velmi těžko představit, že by příjemci byli schopni přesvědčit soukromý sektor o tom, že příslušný projekt má přidanou hodnotu a zaslouží si příspěvek.

Evropské peníze se navíc v Česku nezřídka utrácely za naprosté zbytečnosti, viz bizarnosti typu padací most v Kolíně postavený v úseku, jímž téměř vůbec neproplouvají větší lodě, nebo za cyklostezky v oblastech, kde není cestovní ruch. Myslíte si, že s takovým přístupem by bylo možné přesvědčit soukromníka se žádostí o finanční příspěvek? Já teda ne. Nefunguje-li dobře čerpání ze strukturálních fondů, tím spíše nebude fungovat ani systém navrhovaný v Junckerově balíčku.

Věřím tomu, že cíl byl vytyčený s těmi nejlepšími úmysly. Bohužel celý balíček naráží i na četná další úskalí a navíc si nejsem jistý, zda priority byly nastaveny správně. Aby EU byla schopná pružněji reagovat např. na růst investic do infrastruktury a technologického vývoje v Číně, bylo by mnohem lepší nasměrovat investice do oblasti know-how a budování nových dálnic a železničních koridorů. Zde si myslím, že má Evropa mnoho co dohánět.

Nekonkrétnost jako další slabé místo

Dalším potenciálním zdrojem problémů je i celková nejednoznačné vymezení samotného plánu. Materiál, který obdržel rozpočtový výbor EP, je totiž velmi obecný. Je proto zcela pochopitelné, že se v důsledku toho množí pochybnosti o reálnosti uvedené částky 300 miliard eur do investic. Není navíc vůbec jasné, jaké peníze budou investovány, podle jakých kritérií, kdo je bude stanovovat a na jak dlouho.

Junckerův balíček alespoň podle nejnovějších dostupných informací neměl mít vliv na rozpočet Evropské unie, který je už nyní velmi napjatý a měly by se v něm najít prostředky na snížení předchozích dluhů. S ohledem na to, že další prostředky z evropského rozpočtu nejsou k dispozici, je nutné se ptát, proč se už dnes hovoří o úsporách na některých programech, které budou použity na záruky?

Největší slabina a zároveň silná stránka celého balíčku zatím však spočívá v tom, že se počítá s návratností investičních peněz. Jedná se především o peníze v energetice, které chtějí propojovat státy a zmenšit tak případnou závislost na jednotlivých ekonomikách. Nicméně to jsou z ekonomického pohledu vlastně pojistky proti vypadnutí jednoho či dvou zdrojů. Jak asi můžeme tušit, veškeré pojistky náklady naopak zvyšují, a s návratností zde příliš počítat nelze.

Otázkou tedy je, nakolik bude vytváření nových plynovodů a ropovodů opravdu pozitivní investicí do rozvoje států Evropské unie. Dle mého to nic nepřinese a namísto větší podpory technologických center bude řada států rozpočtem záplatovat vnitřní problémy jednotlivých ekonomik. Ale o tom zas někdy příště.

Autor je eurposlanec za KDU-ČSL, člen kontrolního a rozpočtového výboru EP