Letošní sklizeň je pomalu za námi a nastává doba dožínek. Pro mnoho majitelů půdy tím nastává také doba úvah o tom, jak naloží se svými zemědělskými pozemky v dalších letech. Připomeňme si, že majitelů půdy je u nás více než 3 miliony. To znamená, že téměř v každé české rodině někdo alespoň nějakou zemědělskou půdu vlastní. Naprostá většina z majitelů ji pronajímá a nájemní smlouvy jsou zpravidla uzavírány na několik let s tím, že doba nájmu zpravidla končí po sklizni, t.j. v září nebo říjnu příslušného roku. Právě nyní si tedy mnozí vlastníci kladou otázku, jak dále? Odpověď na ni je jednoduchá: Zvyšte nájem.

Zemědělství už dávno není oborem, o který nikdo nestojí a kde nejsou žádné peníze. Je tomu právě naopak. V zemědělství se po našem vstupu do Evropské unie v roce 2004 točí stále více především "dotačních" peněz. Před naším vstupem do EU "teklo" do českého zemědělství ročně cca 10 mld. Kč. Nyní je to více než 40 mld. Kč.

Vlastníci zemědělských pozemků by toho měli využít a část z těchto stále se zvyšujících dotací by měli získat v podobě nájmu pro sebe. Mají na to plné právo, ale musí využít příležitostí, které jim dávají ustanovení jejich nájemních smluv. Nikdo jiný to za ně nevyřeší. O zvýšení nájmu si musí nájemci říci.

Všechny dostupné údaje o cenách půdy a cenách nájemného z půdy ukazují, že česká půda je stále výrazně podhodnocená oproti nejen státům západní Evropy, ale dokonce i oproti Polsku. Velký článek na toto téma vyšel v posledním vydání týdeníku Ekonom. Nájemné ze zemědělské půdy dle tohoto článku činí v Německu 180 eur za hektar, ve Francii a v Polsku 130 eur za hektar a u nás pouhých 48 eur za hektar. Nejvyšší nájmy v EU má Dánsko s 508 eury za hektar a Nizozemsko s 482 eury za hektar. Z těchto údajů jasně vyplývá, že nájmy ze zemědělské půdy jsou u nás velmi nízké. Dotační podpora na hektar je přitom již mezi starými a novými členskými státy srovnatelná. Není tedy důvod neříci si o vyšší nájem. Naopak tato čísla ukazují, že je tady velmi dobrý důvod požadovat za svůj majetek vyšší zhodnocení.

Podobně jsou na tom také ceny samotné zemědělské půdy. Pokud se podíváme na toto srovnání, tak opět vidíme stejnou disproporci. Průměrná cena půdy při prodeji činí v Německu 10 000 eur, ve Francii 5 000 eur, v Nizozemsku dokoce 41 000 eur a v Polsku 3 100 eur. U nás ovšem pouhých 2250 eur za hektar. I zde tedy existuje značný potenciál pro zvýšení ceny české půdy.

Majitelé zemědělské půdy by si tedy měli v současných dnech a týdnech popřemýšlet o svém dalším postupu. Týká se to všech majitelů tedy i státu, který nyní potřebuje každou korunu a taky měst a obcí, které mají rovněž rozsáhlé polnosti. Především se ale jedná o 3 miliony soukromých vlastníků, kteří jsou povinni z této půdy platit na rozdíl od veřejného sektoru daň z nemovitosti a nájem mají dosud poměrně nízký. Zvýšení výnosu ze zemědělské půdy může být pro řadu rodin vítaným vylepšením jejich rozpočtu v době, kdy se omezují veřejné výdaje a zvyšují různé daně.

Autor je historik a politik, poslanec Evropského parlamentu za ODS

Převzato z Fajmon.blog.idnes.cz se souhlasem autora