Ministr financí Miroslav Kalousek připravil nový návrh rozpočtu na rok 2012. Podle vlastních slov se v něm snažil reagovat na tzv. katastrofický scénář, kdy by musel splnit požadavek VV na zvýšení rozpočtu SFDI na výstavbu silnic a dálnic o 14 mld. korun. Všechny resorty by tak byly výrazným způsobem zkráceny ve výdajích. Výrazně by se to dotklo samozřejmě rozpočtu školství, který je z podstaty věci hned po rozpočtu MPSV největší kapitolou státního rozpočtu. VV, zejména John, proto začaly „bít na poplach“ a hovoří o „katastrofě“. Navíc je dle Johna ohrožen slib vlády, že v roce 2012 přidá na platy učitelům 4 mld. korun. Jak je u VV zvykem, tluče John a jeho partaj na obehranou notu, a sice že se škrty týkají jenom resortů v gesci VV.

Rozpočet na rok 2012 má být dalším úsporným rozpočtem se schodkem asi 105 mld. korun. Další škrty, které navrhuje MF, souvisí s tím, že se snížil odhad růstu české ekonomiky v souladu s odhady renomovaných mezinárodních institucí. Jednou z možností řešení napjatého rozpočtu roku 2012 je další zvýšení příjmové stránky rozpočtu vyššími daněmi. Velmi vážně se teď hovoří o tom, že se procentická sazba DPH u zboží se sníženou sazbou DPH zvýší na 19% s výjimkou léků, knih. Tím by do státního rozpočtu mělo navíc přitéci řádově 10 mld. korun.

VV se k převedení většiny zboží do základní sazby DPH staví odmítavě. V záležitosti zvýšení příjmů zvýšením daní VV požadují zvýšit daně korporátní a zavést progresivní zdanění příjmů ze závislé činnosti. V této záležitosti tak program VV kopíruje téměř doslova program ČSSD. VV podobně jako ČSSD hovoří o svých návrzích jako o alternativě plánu na zvýšení sazby DPH. Ve skutečnosti je to alternativa tak leda na papíře. Co se korporátních daní týče, představa VV či ČSSD, že jejich zvýšení o dva procentní body přinese závratné prostředky do státní kasy, je nerealistická. Firmy, zvláště ty největší plátci korporátních daní, mají řadu možností, jak nezaplatit na daních o moc více proti současnosti - naprosto zřetelnou a legální daňovou optimalizací. Pokud by se navíc progresivní zdanění týkalo pouze příjmů nad sto tisíc korun, ani tento způsob by nepřinesl do státní kasy žádné zásadní finance.

Naopak pravdou zůstává, že nejlepší možnosti na zvýšení příjmů státní kasy jsou daně nepřímé, tj. DPH. Zařazením zboží do vyšší sazby DPH lze poměrně přesně vyhodnotit příjem z daně na základě minulé spotřeby daného zboží. Existují samozřejmě stále černé scénáře, které s oblibou předkládá „smutný muž“ v čele Agrární komory. Ten vypráví rád o tom, jak se v důsledku pohybu DPH zdraží potraviny až o čtvrtinu. Zde je proto na místě zcela jasně říci, že pan Veleba zásadním způsobem směšuje vliv zdražování potravin v důsledku nižších zásob obilí a dalších komodit na světových trzích a vliv zvýšení DPH. Z minulosti je známo, že se jeho předpovědi prakticky nikdy nevyplnily. Vzpomeňme jen na jeho strašení cenou másla za 60 Kč apod. Aniž bych chtěl situaci českých zemědělců nějak zlehčovat, katastrofickým scénářům pana Veleby není nutné věnovat jakoukoliv pozornost.

Možná, že by bylo možné naplánovat méně úsporný rozpočet a dál vesele utrácet. Jsem však jednoznačně na straně vlády, která touto cestou jít nechce. Víme totiž, kde končí. Stačí jenom pozorně poslouchat zprávy ze zemí, které se úsporami nikdy příliš neřídily. Jsou teď, podle mnohých renomovaných ekonomů, již na nevratné cestě k bankrotu.