Když jsem před 35 lety uveřejnil ve švédském tisku článek s tímto titulkem, žádný ze švédských politiků nechápal, o čem vlastně píši. Čeští politici to zřejmě nechápali ani v roce 2002, když vláda chtěla privatizovat ČEZ a tím se zbavit účinného instrumentu regulace státní energetické politiky. Uveřejnil jsem tenkrát alarmující článek s titulkem „Privatizovat Ministerstvo národní obrany?“, v němž jsem se snažil vysvětlit našim politikům, že energetická bezpečnost je důležitější, než „bezpečnost“, které nám mohou zajistit Pandury či JAS Grippeny. Naštěstí z privatizace ČEZu tenkrát díky několika prozíravějším politikům nakonec sešlo. Zaváhal jsem trochu při napsání slůvka „naštěstí“. ČEZ sice zůstal státním podnikem, stát ovšem vůbec neplnil své vlastnické povinnosti. Za uplynulé desetiletí se ČEZ vhodným využíváním svých finančních zdrojů stal natolik významným mocenským faktorem, že i opatrný právník a předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský si v dubnu t.r. v tisku položil otázku, zda u nás vládne vláda či ČEZ? Zda tedy žijeme v ČESKU či v ČEZku? Nemělo by politikům být jasné, že primérním úkolem ČEZu není vydělávání balíků peněz, ale zajištění energetické bezpečnosti země?

Ocenil jsem, že relativně nedávno naše vláda rozhodla o dostavbě JE Temelín a že ČEZ, vlastník všech českých jaderných elektráren, vyhlásil tendr na dostavbu Temelína. Vláda dokonce letos jmenovala i svého zmocněnce pro výstavbu nových jaderných bloků. Dodám: ČEZ a naše vláda už hodně zaspaly. Počet výrobců jaderných elektráren je totiž ve světě velice omezený a rostoucí poptávka zvyšuje ceny nových jaderných bloků.

K tendru se původně přihlásili všichni významní výrobci jaderných elektráren s tlakovodními reaktory. V závěrečném seznamu však zůstali tři: francouzská AREVA, americko-japonský Westinghouse a česko-ruské konsorcium vedené plzeňskou ŠKODA JS.

Všichni s napětím očekávají, kdo si odnese zakázku století: Bude se jednat o stovky miliard Kč a o dodávky služeb, náhradních dílů, jaderného paliva a údržbu ohromného zařízení, které bude dodávat elektřinu nejméně do konce tohoto století. Český průmysl a stavebnictví oprávněně očekávají zakázky, které pomohou překonat současnou krizi. Vláda, jako majoritní akcionář ČEZu, by měla dohlédnout na to, aby se postavily nejen nové energetické zdroje, ale aby výstavba pomohla i českému hospodářství. V posledních dnech se však z různých zdrojů dozvídáme, že se dostavba Temelína má odložit. V tisku se dokonce objevilo pochopení premiérova šéfporadce pro postup ČEZu: ekonomická krize prý změnila situaci. Z ČEZu přichází informace protichůdné: že nejsou peníze na výstavbu, protože ČEZ nevhodnými zahraničními akvizicemi prodělal mnoho miliard, že peněz je dost a že dostavba Temelína má v ČEZu prioritu. Potřebují snad nejistí energetičtí stratégové pro svá rozhodnutí napřed zjistit, „odkud vítr fouká“? Otázka předsedy Ústavního soudu se pro naši zemi stává zlověstně aktuální. Kdo skutečně vládne v této zemi a kdo má odpovědnost za její budoucnost? Je to management ČEZu, jeho dozorčí rada či naše vláda?

Opakuji znovu základní poučky energetického slabikáře:

1. Na konci druhé dekády tohoto století bude naše republika nezbytně potřebovat nové zdroje energie

2. Hlad po elektrické energii je všude na světě a kapacity výrobců JE budou brzo plně obsazeny. Není jasné, že váhání a odklady povedou k růstu nákladů? Nestačí nám fotovoltaická hloupost našich politiků?

Naše země vyrobila v minulosti celých 24 moderních jaderných bloků. Žádná z malých zemí se nemůže pochlubit stejnými úspěchy.

Český průmysl a stavebnictví nutně potřebují velké a perspektivní zakázky, které by mohly pomoci zmírnit dopady nejen dnešní krize hospodářské ale i přicházející krize energetické. Rozhodnout se však musíme neprodleně. Jinak naše země a český průmysl ztratí šanci znovu dodávat to, co kdysi dokonale uměly.

Vážná energetická krize nás může poškodit víc než krize hospodářská či rozpočtový deficit.

Vládo mé země, prosím, vládni! Pokud neumíš či nechceš, parlamente, konej svou povinnost.

V upravené podobě vyšlo v MfD, 19.10.2010