Petr Nečas se v rozhovoru pro Lidové noviny ostře postavil proti kritice zvýšení DPH, které vláda plánuje na rok 2013. Ústup od tohoto opatření označil na za "krok na hranici politické a ekonomické debility".

I za tento výrok sklidil Nečas ostrou kritiku od prezidenta Klause. "Výrok absurdní, těžko pochopitelný, skoro se mi nechce věřit, že ho (Nečas) učinil. Kdybych chtěl jeho slova parafrázovat, namítl bych, že je naopak na hranici politické a ekonomické sebevraždy v této době daně zvyšovat," řekl Klaus MF Dnes. Premiér podle něj dělá fatální chybu jak ve zvýšení DPH, tak ve způsobu jejího prosazení.

Jak je v médiích dosti obvyklé, již v řadě případů jsem četl komentáře překrucující výrok premiéra Nečas pomalu tak, že právě kritika zvyšování DPH je na hranici již zmíněné debility. To ale není pravda, stačí se podívat na originál. Nečas výrokem, který tak rozčeřil mediální prostor, pouze konstatoval, že vláda nemá kam ustupovat, pokud chce zachovat plnění konvergenčních kritérií (nepřekročit schodek rozpočtu v maximální výši 3 % HDP).

Klausovu kritiku, popřípadě kritiku některých senátorů za ODS (zejména senátora Kubery) vnímám spíše jako postoj "principiální", i kdyby tento krok i přinesl plánovaný vyšší příjem do státního rozpočtu. Jaké jsou ale alternativy?

První alternativou by byla rezignace vlády na snižování schodku státního rozpočtu při plánovaných výdajích roku 2013, tj. nechat příjem rozpočtu na rok 2013 "osudu". Je zřejmé, že to by byla cesta velmi pohodlná, možná populistická a stejně by vládu před kritikou neuchránila. Právě česká postbolševická levice by nejvíce křičela, že vláda se schodkem nic nedělá. Druhou možností by byla další redukce výdajů o oněch sedmnáct miliard korun, které má zvýšení DPH přinést. Pro řadu kapitol státního rozpočtu by to již bylo také "na hranici politické a ekonomické debility". Musely by se ještě více seškrtat investice (již tak seškrtané), propustit další tisíce státních zaměstnanců nebo snížit jejich platy. To vše by opozice využila ke svému prospěchu zcela jistě dokonale.

Vláda jde tedy cestou, kterou ostatně jdou i ostatní vlády zemí EU v podobné situaci. Snaží se manévrovat mezi Scyllou výdajů s Charybdou příjmů tak, abychom z toho všichni vyvázli pokud možno se zdravou kůží. Jen bych podotkl, že ČSSD v senátu i poslanecké sněmovně hlasovala proti daňovým změnám, které znamenají vyšší daně pro vyšší příjmové skupiny. Opozice je prostě důsledná. Vzhledem k opozičním plánům (nezvyšovat DPH a o to více zdanit "bohaté", nic nedělat s penzijním systémem, popřípadě prohloubit schodek vyšším růstem penzí, zvýšit zdravotní pojištění – či-li daň) se kloním k politice vlády.