Populismus vládne Česku. Doufejme ale, že zůstane jen ve vládě a nenakazí centrální banku. Ta by pak mohla snižovat dluh vysokou inflací.

Ve starých knihách se dá nalézt mnoho poučného o tom, jak dobré úmysly dláždí cestu do pekel. Platí to třeba o románu Továrna na absolutno, který napsal Karel Čapek téměř před sto lety.

Autor v něm popisuje svět po vynálezu blahodárného stroje – karburátoru. Ten vyrábí energii v podstatě z ničeho. A ti, kteří jsou jí nabití, dosahují při práci mimořádných výkonů.

Je líp, blahobyt stoupá. A to působí blahodárně na lidi, kteří jsou šťastni. Jenže všichni chtějí ještě víc bohatství a štěstí. A tak se energicky tisknou bankovky, mince a cenné papíry. Končí to samosebou hyperinflací a rozkladem finančního systému.

„Balík pětitisícovek neznamenal záhy víc než poněkud tuhý klozetní papír. Kdybyste za dětský cucáček nabídli šesták nebo půl milionu, bylo to obchodně lhostejno, nedostali jste ho stejně, neboť zmizel. Všechny číslovky ztratily jakýkoliv smysl,“ píše Čapek.

Lidé se vrací k výměně zboží. Za pytel brambor hodinky, kilo otrub za psací stroj…

Křemíkové destičky a to další

Jistě, je to jen fiktivní antiutopie, realita v Česku je jiná. Číslovky ještě neztratily smysl. Avšak patří se připomenout, že před inflací bychom se měli mít na pozoru, protože v Česku výrazně roste: v červenci vyskočily ceny, nazývané spotřebitelské, o 3,4 procenta proti stejnému měsíci loňského roku.

Není to tedy děsivá situace, kterou líčil Karel Čapek. Nic nenasvědčuje tomu, že by se Česko mělo propracovat k pádivé inflaci (od deseti do sta procent v meziročním srovnání), nebo, nedej bože, k inflaci označované přívlastkem hyper (nad sto procent). To však neznamená, že inflace vysoko nad třemi procenty a s vyhlídkou dalšího růstu je plochou historkou okresního formátu.

Pro leckoho tahle situace představuje problém – třeba pro ty, co ještě nestačili nakoupit nebo investovat. Mrzutá může být pro hypotékáře, které čeká refinancování, protože centrální banka začíná šlapat na brzdu a (byť opatrně) zvedá úrokové sazby.

Je jasné, kdo za to může – čínský koronavirus. Lockdowny a narušené obchodní řetězce rozhodily ekonomiku. Spousta zboží je teď nedostatková. Chybí třeba polovodičové čipy – miniaturní křemíkové destičky, kvůli kterým automobilky zastavují výrobu.

A pokud něco nechybí a je po tom poptávka, nedostává se zase kapacit v přístavních terminálech.

Miliardy na účtech

Co víc, v některých oblastech zapojených do globální ekonomiky řádí nová varianta delta, a tak je provoz výrobních podniků omezen. V Evropě zase covid ztížil pracovní migraci, a tak chybí pracovníci.

A teď si představte, že Češi loni na běžných účtech odložením nákupů (jinou možnost ani moc neměli) nakupili přes 300 miliard. Chtějí je utratit a v prostředí, ve kterém je nabídka omezena, mají ceny přepychový prostor k růstu. Také rostou. A nejen v Česku.

Neměli bychom ale všechno házet na koronu. Do inflačního kotle pilně přikládala také vláda. Oháněla se tím, že zachraňuje ekonomiku a pracovní místa. Jenže byla to jen část pravdy.

Na konci roku 2020, jak vyplývá ze státního závěrečného účtu, dosáhl deficit 367,4 miliardy korun. Byl to nejvyšší schodek v historii samostatného českého státu. Nejvyšší kontrolní úřad však poukazuje na to, že podle dat z pokladního plnění přímo s pandemií souvisely prostředky jen za 218 miliard korun.

Za zbytek se mimo jiné nakupovaly hlasy důchodců a státních zaměstnanců.

Co bude dál?

Dá se v časech koronavirového chaosu věřit ujištěním centrálních bankéřů, že se budou držet dvouprocentního inflačního cíle a vysokou inflaci nepřipustí?

Vlády podléhají populismu, dělají dluhy. Koalice Babišova hnutí se sociálními demokraty přitom může sloužit za exemplární příklad nákupu voličů na dluh a zadlužování budoucích generací.

Lze snad počítat s tím, že některá z příštích vlád najde jiný způsob, jak mazat alespoň část nakupených dluhů než inflací, při které se reálná hodnota dluhu snižuje? Jistě, dají se zvýšit daně, takový postup ale málokterá vláda přežije.

Ekonom Lubos Pastor z Chicagské univerzity upozorňuje: „V postkrizovém prostředí se nedivte, když vlády tlačí na centrální banky, aby tolerovaly vyšší inflaci. Může to být pro ně nejsnadnější způsob, jak se vypořádat se vzniklým dluhem způsobeným covidem.“

Přistoupí na to centrální banky? Ta česká dává najevo, že na rostoucí inflaci bude reagovat. Sazby půjdou nahoru. Zatím…

Převzato z magazínu Finmag.cz se souhlasem redakce